Článek
Zabydlují se i vesnice, kde lišky dávají dobrou noc, rekonstruuje se jako o život, dotace tečou. Staré ruiny se mění v pohledné domy a na zahradách se místo záhonů s mrkví, ředkvičkami a bramborami, objevují bazény.
Starostové si mnou ruce, protože utěšeně přibývá obyvatel. Většinou to jsou rodiny s dětmi, menší domky si někdy kupují vitální senioři, kteří si po letech ve městě chtějí užít aktivní důchod.
Domy, pocházející většinou z dědictví po zemřelých rodičích, či prarodičích dávají na realitní trhy jejich potomci. Sami jsou už dávno usazení ve městech a do rodných vesnic se vracet nechtějí. Dobře vědí, proč.
Nemá to nic společného s představou, že na venkově museli dřít od ranního slunka do soumraku na polích. Mnohem víc to souvisí s tím, že z vesnice je omezený přístup ke vzdělání, ke kultuře a k přátelům. Často tu chybí i nejzákladnější obslužnost, tedy ani večerka s rohlíkem k snídani tu není.
Vztahy jsou rozbité tím, jak se obyvatelé neustále mění, protože starší umírají, mladí, když zjistí, co život na vesnici skutečně obnáší, odcházejí zpátky do měst, mnozí se po prodeji domu spokojí raději s nájemním bydlením. Mnohé to dokonce stojí manželství.
Vždyť máme auto, ne? Jistě, ale provoz auta něco stojí, mnohdy musí mít auto oba manželé, aby se dopravili do práce, děti do školy, či na různé kroužky. Autem se jede na poštu, na nákup, na úřad.
Na vesnici je hluk. V době zemědělských prací prakticky neustále, mnozí starostové navíc v době, kdy se do měst vozí ovce, dokonce i krávy a koně, aby citlivě spásali větší plochy, objevili „půvaby“ sekaček - traktůrků a křovinořezů, takže většinu času tu nejsou svěží zelené plochy, ale vyprahlá poušť a takřka každý centimetr narostlé trávy znamená hluk, způsobený pracovní četou, ničící obětavě nejen trávníky, ale mnohdy i vaše vysazené okrasné keříky před domem.
Také je tu spousta prachu, způsobeného zastaralými metodami údržby trávníků, traktory, prášícími na polích a není-li tu prach, je bláto. Romantické procházky mezi poli jsou sázkou do loterie, v jakém stavu se vrátíte. Zablácení, zaprášení a s bolavou hlavou z hluku zemědělských strojů? V sezóně pravděpodobně ano. Jezdím na klidné procházky do městského parku.
Ten levný dům, byť k rekonstrukci, je ovšem velice lákavý. Obvykle jich ve vesnici bývá na prodej postupně víc, s možností dotací, takže se neustále někde něco opravuje a buduje. Je to velice vyčerpávající období. Po něm následuje zjištění, že s dětmi není kam jít, jen na unifikované dětské hřiště, kde dítě, nebo děti nemají kamarády, protože se rodiny tak často střídají, že se do období baby - boomu v podobě tří a více dětí ve stejném věku netrefíte. Není tedy ani s kým si na hřišti povídat o mateřských slastech a strastech.
Takové zelené vdovy, osamělé, ale bez podkladu materiálního dostatku, takže je obtížné zajíždět za zábavou. Není ke komu zajít, protože starousedlíci drží pospolu a noví příchozí z měst prchají pod tíhou neustálých povinností, často v okamžiku, kdy děti trochu odrostou a začnou být také nespokojené, protože nemají na dosah školu, ani zábavu, ani odpovídající společnost.
Zábava se zahradou se brzy změní v nepříjemnou povinnost, starý dům vyžaduje prakticky neustálou údržbu, protože obvykle skrývá nějaké taje dřívějších neodborných zásahů a přestaveb. Obvykle to lidé vzdávají v této fázi. Dům je na prodej, už samozřejmě dražší a kolečko s další rekonstrukcí, zjištěním, že na venkově vážně nepanuje žádná idylka a „nic tu není“ se opakuje.
Pokud jste společenští, příliš zaměstnaní, zvyklí vyrážet na výlety a dovolené a nejste nadstandardně zajištění, s bydlením na vesnici pravděpodobně budete muset zapomenout. Výlet? Kdo poseká ten trávník, opraví opadlou omítku a zastřihne keře? Kdo vyčistí bazén?
Ve venkovských domech je náročnější i obyčejný úklid, jsou tu zbytečné chodby, schody, mnohem víc různých oken a věřte mi, brzy vám to začne vadit. Víc prostoru kupodivu znamená jen víc nepořádku a víc ploch k údržbě. Buď rezignujete, nebo se udřete.
Prodávají se i dobře zrekontruované domy, protože to, co mělo být domovem, se stalo noclehárnou, jen s břemenem neustálé údržby. Čím odlehlejší, či menší vesnice, tím levněji se tu dá koupit dům a tím více dolehnou zmíněné problémy.
Bohužel se snahou o zalidnění venkova, kterou způsobil spíše realitní trh, než politika na místní a státní úrovni, zdaleka nejde ruku v ruce zajistit obyvatelům potřebný komfort. Mnozí tak vozí děti do školky do měst, později i do škol, praktický lékař může být nedosažitelný, natož pediatr.
Někde je možné dobře zapadnout mezi místní, najít si přátele, ale bude to spíše výjimkou, většina lidí je vytížená neustálým dojížděním, sháněním něčeho k běžnému provozu domácnosti a zajišťováním odpovídajícího zázemí dětí, aby se mohly rozvíjet.
Ti, kdo na vesnici vyrostli a vědí, do čeho jdou, mají šanci. Většina z nich se právě proto, že vědí nevrací, raději nemovitosti prodávají. Smysl to dává v případě, že toužíte žít po svém, něco pěstovat a nečekáte pohádkovou idylku o klidném životě. Jinak je to právě honba za starým, dobrým a pohodlným životem a samota, která vás dožene.
