Článek
Když bylo Janičce 5 let, navrhla moje kamarádka velkou oslavu Mikuláše a děsivým čertem. Usoudila, že když nás děti zlobí celý rok, je možno jeden večer se jim pomstít. Zorganizovala ze svých spolužáků důstojného Mikuláše, hodného anděla a ošklivého čerta. Divadlo se odehrávalo u ní v panelákovém bytě. Sem přišla trojice dokonale přestrojených kamarádů na poslední štaci, takže už už byla dost pod vlivem. Čert byl opravdu děsivý. Celý chlupatý, na jedné noze kopyto, z pusy mu vyčníval jeden velký zub, v ruce řetěz a pytel. Sama jsem se ho lekla. Syn kamarádky, také pětiletý, začal brečet. Rozverný ďábel mně na ucho přicvakl kolíček na prádlo. A to neměl dělat.
Janičku to hrozně moc naštvalo, postavila se těsně před něj a začala pěkně nahlas křičet: „Co si myslíš, ty čerte šerednej, trápit moji maminku. Ona je hodná, ale ty jsi šeredný a ještě k tomu hloupý. Nemáš ani obě boty, ale kopyto jako nějaký kůň, celý seš chlupatý a ani ses nestačil oholit a nehorší je, že ti leze z huby jeden křivý zub. Vidím, že nenosíš rovnátko, proto seš tak ošklivej. Já rovnátko nosím každou noc a podívej se, jaké mám pěkné zuby. A vrať se zpátky do pekla, tady nemáš co dělat.“ Po tomto proslovu ho začala hnát ze dveří až přiopilý čert spadl se schodů. A bylo po atrakci.
Dnes je jí 55 let a po celý život ji odvaha neopustila.
