Článek
Každý ho poznal podle hlasu. V českém dabingu patřil k absolutní špičce, v soukromí ale prožíval těžké chvíle. Kdykoli promluvili, bylo jasné, že je dabuje právě Miroslav Moravec. Všechno začalo 6. ledna 1939 na pražském Žižkově, kde se narodil rodičům z Hané. K herectví ho to táhlo už od mládí, jeho rodiče z toho ale nadšení nebyli. A ani na DAMU ho nechtěli vzít. „Poprvé mě vyhodili, že nemám hlas. Podruhé mě vyhodili, že nemám talent, a když jsem ke zkouškám přišel už po vojně potřetí, tak mi řekli, že mám takový talent, že je mě na školu škoda, a mám jít rovnou hrát divadlo,“ vyprávěl později s úsměvem. Školu nakonec v roce 1962 dokončil, ale jen dálkově.
Hlas a scéna
Jako herec začínal v Mostě, pak prošel divadly v Chebu a Gottwaldově. Do hlavního města se dostal díky režiséru Otomaru Krejčovi, který ho přivedl do Divadla za branou. Pak působil v Divadle S. K. Neumanna a roku 1996 se dočkal vysněného angažmá ve vinohradském divadle. V roce 2004 ale přišla rána. Z divadla ho propustili pro nadbytečnost a od té chvíle se mu začalo všechno rozpadat.
Miroslav Moravec
Ve filmu a televizi dostával spíš menší role, ale v dabingu byl nepřekonatelný. Jeho hluboký basbaryton si diváci spojovali s postavami jako Fantomas, inspektor Kojak nebo komisař Moulin. Francouzský herec Yves Rénier, který Moulina hrál, se s Moravcem dokonce setkal osobně. Když slyšel, jak jeho postava zní v češtině, začal podle něj upravovat vlastní projev. Uznal, že hlubší a drsnější hlas postavě sedí lépe. Kromě zahraničních filmů Moravcův hlas zazněl i v pohádce Princ a Večernice jako Větrník nebo jako Centrální mozek lidstva v seriálu Návštěvníci. Za své mistrovství získal cenu Františka Filipovského a několikrát i diváckého TýTý.
Soukromí
Byl ženatý a měl syna, ale o svém soukromí nikdy moc nemluvil. Ženy jeho hlasu podléhaly, ale on k nim necítil to, co by mnozí čekali. Po jeho smrti v roce 2009 se ozval jeden muž, který tvrdil, že s ním měl intimní vztah. Pro fanoušky to byl šok, kolegové z branže ale překvapení nebyli.
Dabingová režisérka Olga Walló, která s ním úzce spolupracovala, to vysvětlila otevřeně: „Mirek měl celoživotní handicap, a kdyby udělal nějaký coming out a smířil se sám se sebou, tak… ale každý z nás asi mohl žít lépe, než žil. Mirek byl gay, bylo to všeobecně známo, až na to, že já jsem byla dost hloupá a trvalo mi to dlouho.“ Podle ní být gay není nic zvláštního, jenže Moravec to tak nevnímal. „On měl ctižádost být chlapec z dobré rodiny se vším kolem,“ dodala režisérka v pořadu Českého rozhlasu. Nikdy se prý nesmířil sám se sebou. Tahle vnitřní bolest ho provázela celý život.
S manželkou Miladou, které říkal Milča, měl syna Prokopa. Právě vztah s ním byl další velkou bolestí Moravcova života. Jeden z hercových přátel prozradil, že o napjatém vztahu se synem nikdy nechtěl mluvit. Důvody byly nejspíš rodinné a sahaly hluboko do minulosti. A to nebylo všechno. K problémům v rodině se postupně přidávaly i zdravotní potíže. Kvůli šedému zákalu začal ztrácet zrak, zhoršoval se mu sluch a později prodělal i plicní embolii. V roce 2006 ho navíc srazila taxikářka a zlomila mu krček stehenní kosti. Musel na operaci a čekala ho dlouhá rekonvalescence. Ještě ten samý rok mu lékaři oznámili, že má rakovinu plic. O nemoci ale dlouho mlčel. Podle přítele Jiřího Zbořila se snažil chovat, jako by se nic nedělo.
Když bylo nejhůř, navštěvovaly ho v nemocnici sestry Milada a Marie nebo synovec Jaroslav. Syn za ním ale nepřišel. Přitom ke konci života se jejich vztah alespoň trochu zlepšil. Moravec se stal dědečkem Daniela, i když vnuka vídal jen zřídka. Říkal, že ho vídá „jako šafránu“. Prokop dokonce převzal za otce jedno z jeho posledních ocenění TýTý. Poslední týdny života Moravec strávil na plicní klinice v motolské nemocnici. Lékaři už mu nedokázali pomoct a on si přál být v posledních dnech sám. Zemřel 29. března 2009 ve věku 70 let. Na pohřeb sice Prokop dorazil, ale seděl spíš v ústraní.
Po jeho smrti pozůstalým nezůstalo téměř nic. V roce 2008 ho kvůli dluhu na nájmu vystěhovali z bytu na Smíchově. Exekutoři zabavili všechno, co tam měl. Majitel byl v šoku ze stavu bytu, který byl podle něj zdevastovaný a připomínal spíš smetiště.
Nechce se věřit, že v takovém nepořádku herec mohl žít.
Škodu odhadl na tři sta až čtyři sta tisíc. Moravec tvrdil, že nájem neplatil proto, že mu majitel opakovaně deaktivoval čip a on se tak nemohl dostat domů. Často prý říkával, že má doma věci za miliony – starožitný nábytek, obrazy, cennosti. Všechno ale skončilo v dražbě, o které téměř nikdo nevěděl. Prodalo se to hluboko pod cenou.
Jeho jméno dnes slyšíme méně než jeho hlas, ale i ten nakonec vypráví víc, než se na první poslech zdá.
