Původně léčily hysterii, nyní jsou nástrojem ženské rozkoše

Tato obyčejná věc je spojena s poněkud neobyčejnou historií. Paradoxně se vibrátory objevily v upjaté viktoriánské době, kdy byla ženská sexualita tabu. Přesto ženy navštěvovaly lékaře, aby dosáhly uspokojení, které jim doma chybělo.

Možná to bude znít překvapivě, ale vibrátor nebyl původně navržen jako pomůcka pro intimní potěšení. Jeho historie sahá do dob, kdy gynekologové a lékaři hledali řešení pro takzvanou „hysterii“ - záhadnou nemoc, kterou podle tehdejších představ trpěla řada žen.

Představa o hysterii jako nemoci se zrodila už ve starověkém Řecku. Slovo samo pochází z řeckého „hystera“ (děloha). Staří řečtí lékaři věřili, že děloha se v těle přesouvá a způsobuje nemoci. Přestože je to nesmysl, tato teorie vydržela překvapivě dlouho.

Tato mylná teorie přetrvala až do 19. století, kdy viktoriánští lékaři diagnostikovali hysterii s udivující pravidelností. Symptomy zahrnovaly širokou škálu potíží:

„Nervozitu, deprese, příliš silnou touhu po sexu, nedostatek sexuální touhy, svalové křeče, zadržování vody, ztrátu chuti k jídlu, tendence způsobovat problémy druhým, nespavost, pocit tíhy, masturbace, přílišné poševní zvlhnutí, nedostatečné poševní zvlhnutí, podivínství, úzkost, příliš energie, nedostatek energie, hubnutí, tloustnutí a další.“

Klíčovým problémem byla tehdejší představa mužských lékařů, že žena může dosáhnout tělesného uspokojení pouze při intimním spojení. Protože ve skutečnosti ženy dosahují vyvrcholení spíše stimulací klitorisu, vedly takové názory k tomu, že většina žen byla intimně frustrovaná, což mohlo skutečně způsobovat některé z příznaků „hysterie“.

Frustrace žen vedla k vyhledávání lékařské pomoci. „Lékaři neprojevovali pacientkám s diagnózou hysterie nebo neurastenie žádný soucit, přesto jim nabízeli určitý druh léčby.“ Domnívali se, že se nervově nemocným ženám uleví manželskými povinnostmi. „Jenže ouha, vaginální cesta se neukázala být tím nejspolehlivějším ‚výrobcem‘ ženské rozkoše, proto se lékaři uchýlili k ruční masáži klitorisu.“

Problém byl v tom, že lékaři považovali tuto proceduru za zdlouhavou a namáhavou. „Stěžovali si na únavu v rukou a zápěstích, kromě toho byla touto manuální činností dotčena jejich profesní hrdost,“ uvádí jeden z pramenů. Ale protože opakované a placené procedury plnily jejich peněženky, nechtěli se jich vzdát. Bylo třeba najít efektivnější řešení.

Zlomový okamžik v léčbě „hysterie“ přišel v roce 1869, kdy americký lékař Georg Taylor vynalezl první masážní přístroj poháněný parou. Toto zařízení bylo velké, těžké a neforemné, a proto se prodávalo pouze do lázní a gynekologických ordinací.

Přesto tento vynález znamenal revoluci v léčebných postupech. Další technologický průlom nastal kolem roku 1880, kdy britský lékař Joseph Mortimer Granville vyvinul první elektromechanický vibrátor. Toto zařízení bylo menší, lehčí a levnější než jeho parní předchůdce. Kolem roku 1900 už vibrátory vyrábělo více než deset firem, což svědčilo o jejich rostoucí popularitě.

Nová technologie výrazně zvýšila "produktivitu"lékařů. „Gynekologové byli nadšeni: zatímco dříve za jednu hodinu mohli léčit jednu pacientku, nyní jich bylo až šest. A to znamenalo více peněz do jejich kapsy.“

S rostoucí dostupností elektřiny a zmenšováním zařízení se otevřela cesta k dalšímu vývoji. Prvních dvacet let 20. století znamenalo pro vibrátory velký rozmach. V roce 1902 se na trhu objevil první elektrický vibrátor pro domácí použití. Masová výroba zařízení zlevnila a ženy si už nemusely platit drahé návštěvy u lékaře.

Domácí elektřina tak přinesla revoluci i do intimního života žen. Vibrátory se staly jedněmi z prvních elektrických spotřebičů, které ženy kupovaly do svých nově elektrifikovaných domácností. „Vibrátory se staly oblíbenějšími domácími spotřebiči než vysavače nebo žehličky,“ uvádí jeden ze zdrojů.

Obliba těchto přístrojů se odrážela i v reklamách té doby. Ženské časopisy a katalogy byly plné inzerátů na vibrátory. Samozřejmě se o skutečné povaze těchto zařízení určených k intimním chvilkám nemluvilo. „Reklamy vychvalovaly přístroje tím, že ženám přinesou krásu, pohodu a mládí, protože vibrace znamenají život,“ vysvětluje text. Některé katalogy dokonce nabízely multifunkční zařízení s nástavci na krouhání, mixování i vibrační masáže.

Éra otevřené propagace vibrátorů však netrvala dlouho. Ve dvacátých letech 20. století došlo ke změně. Objevily se pikantní filmy a fotografie, které zachycovaly ženy používající vibrátory jako pomůcky pro tělesnou slast. To zničilo iluzi, že jde o čistě zdravotní pomůcku.

Společnost reagovala prudkým odmítnutím. „A s tím, jak se odkrylo spojení mezi vibrátorem a tělesnou rozkoší, se stal vibrátor pro naší kulturu neakceptovatelným pekelným hříchem. V mžiku ze stránek časopisů a z reklamních poutačů zase zmizel,“ uvádí jeden z textů.

Pokud se vibrátory stále prodávaly, pak jen jako masážní přístroje, které údajně měly sloužit k redukci hmotnosti. Lidé v té době považovali za nevhodné otevřeně mluvit o vibrátorech jako o nástrojích pro intimní potěšení.

Tento stav trval několik desetiletí, dokud nepřišla změna v chápání ženské tělesnosti. Změna začala v roce 1953, kdy doktor Alfred Kinsey publikoval studii o ženské intimitě. V ní prokázal, že klitoris, nikoli pochva, je hlavním místem smyslové stimulace u žen. To způsobilo přehodnocení pohledu na ženskou tělesnost a vedlo k tomu, že hysterie byla vyškrtnuta z oficiálního lékařského seznamu chorob.

Společnost postupně měnila své postoje. Během revoluce tělesné svobody v 60. letech se vibrátory opět dostaly do oblasti medicíny, tentokrát však jako nástroje pro léčbu intimních dysfunkcí. V 70. letech se začaly pořádat workshopy, kde se ženy učily, jak dosáhnout vyvrcholení pomocí vibrátoru. Významnou postavou byla americká feministka Betty Dodson, která vedla semináře o ženské masturbaci a napsala knihu „Osvobozující masturbace“ (1974).

Další průkopnicí v této oblasti byla jiná Američanka, Joani Blank, která vydala v roce 1976 knihu „Dobré vibrace: vyčerpávající průvodce po vibrátorech“ a založila obchod s erotickými pomůckami pro ženy, který sloužil i jako muzeum starožitných vibrátorů.

Od té doby došlo k dalšímu vývoji a normalizaci těchto pomůcek. Dnes jsou vibrátory běžnou součástí intimního života mnoha lidí. Podle průzkumu z roku 2009 použilo vibrátor 53 procent žen a 46 procent mužů ve věku od 18 do 60 let. Současné vibrátory jsou technologicky vyspělé, hygienické a dostupné v různých velikostech a tvarech.

Za posledních sto let se společenský postoj k ženské tělesnosti dramaticky proměnil. Z medicínského nástroje, jehož skutečná povaha byla oficiálně popírána, se vibrátor stal otevřeně propagovanou pomůckou pro smyslové potěšení. Vývoj od tabuizované „léčby hysterie“ k běžnému spotřebnímu zboží odráží postupné uznání ženské touhy a práva na tělesné uspokojení.

Zdroj:

www.afed.cz/text/2565/dejiny-vibratoru
www.g.cz/kdyz-muzi-konecne-pochopili-jak-potesit-zenu-prvni-vibrator-historie-bezel-diky-obrovskemu-generatoru/
www.dama.cz/clanek/historie-vibratoru–stara-jako-lidstvo-samo
https://www.idnes.cz/xman/sex/historie-vibratoru-mel-byt-lekem-na-hysterii.A120511_163114_xman-sex_fro