Článek
Po naší schůzce jsem měla zvláštní pocit. Takové to šimrání, které cítíte, když se zamilujete. Prostě to víte.
Další dny následovaly další schůzky a procházky. Byl mi nakloněný a já k němu začala cítit mnohem víc, než jsem kdy k někomu cítila.
Život se začínal otáčet.
Že bych čekala na něj? Že konečně něco zažiju?
Upřímně, když se dnes zpětně dívám na to, co píšu, říkám si: Jak jsem mohla být tak hloupá?
Ano, byla to zkušenost. Ale žádná žena by takovou zkušenost zažít neměla.
Postupem času došlo i k intimnímu sblížení. A bylo to, jako kdybyste byli na trampolíně a jedním výskokem se ocitli ve vesmíru.
Musela jsem cítit jeho dotyk. Musela jsem slyšet jeho hlas.
A postupem času jsem se stávala posedlejší.
Práci, kterou jsem měla ráda, jsem začala často obcházet. Většinou jsem se vymluvila na neschopenku. A když mi to nebylo umožněno, nedokázala jsem v práci podávat výkony. Neustále jsem visela na telefonu.
A pak se z ničeho nic, přestože jsme byli pořád v kontaktu, odmlčel.
Já?
Brečela jsem. Házela věcmi. Vyčítala si, že jsem možná byla moc hrr.
Říkala jsem si, že jsem mu příliš brzy dala najevo, co pro mě znamená. Že jsem mu příliš brzy ukázala, že ho v podstatě miluju.
Neozval se skoro týden.
Já mezitím padla do alkoholu a výčitek.
Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, neviděla jsem sebe. Neviděla jsem ženu, která se kvůli nějakému chlapovi ničí.
Viděla jsem jen všechno, co bych na sobě mohla změnit.
Protože kdybych se změnila, možná by se vrátil.
Udělala bych cokoliv, aby se vrátil.
A pak jsem šla další týden z práce.
A hádejte, kdo stál u dveří?
On.
Ten dokonalý. Ten charismatický. Ten, kvůli kterému bych v tu chvíli opustila všechno a všechny, jen abych ho měla pro sebe.
Místo toho, abych mu vyčetla, kde byl, jsem mu skočila do náruče.
Konečně zase cítím jeho dotyk.
U mě doma mi začal vysvětlovat, co se stalo. Prý musel odcestovat pracovně. Byt mu nevyšel a u sestry už být nemohl, takže si raději vzal víc práce, aby nemusel utrácet za hotely.
Hned jsem mu vyčetla:
„Proč jsi mi to jako neřekl? Vždyť já mám byt. Sice garsonku, ale ve dvou bychom to zvládli. Je přece jasné, že jsi mohl zůstat u mě.“
Na to mi odpověděl, že by se nikdy nepověsil na žádnou ženu. Že se o sebe umí postarat sám a že na začátku vztahu…
Cože?…
Vztahu?…
On vážně řekl, že jsme spolu ve vztahu???…
Začala jsem se usmívat jako měsíček na hnoji a přestala vnímat, co říká dál.
Zastavila jsem ho, vlezla mu do náruče a řekla mu, že zůstane u mě. Že už ho nepustím.
Co říkal potom, si nepamatuji.
Ale přece chlapa, kterým jsem byla posedlá, nenechám někde po hotelech.
Takže jsme spolu oficiálně začali chodit.
Najednou mi nevadilo chodit do práce.
Protože jsem se ráno probudila vedle pana Dokonalého a odpoledne se za ním vracela.
Půjčila jsem mu svůj notebook, aby mohl pracovat. V tom shonu a cestování ten svůj ztratil a měl v něm nějaké projekty, takže o všechno přišel.
Nevadí.
Já notebook mám.
Tak aspoň ho někdo využije.
Takhle se mnou bydlel přes měsíc. Dala jsem ho do smlouvy a on přispíval na elektřinu a nákupy.
Jediná věc, kterou jsem nesnášela, bylo, že pil.
Dokázal se opít vážně hodně.
A to nemluvím o kouření trávy, kterou i přes to, že mi to vadilo, kouřil v bytě.
Vždycky říkal, že má moc práce. Že pracuje pro firmu svého strýce a že je jejím spolumajitelem.
Každý den objednávky jídla do bytu nebo společné večeře.
Užívala jsem si každý kousek času s ním.
Vadilo mi pár věcí.
Ale chtěla jsem, aby se u mě cítil dobře.
Za každou cenu.
Chtěla jsem se mu zavděčit.
A po čase jsem už ani nevnímala, kdo vlastně skutečně platil ty luxusní večeře a všechno kolem.
V té době mi to bylo jedno.
Měla jsem přece jeho.
A byla jsem přesvědčená, že mám konečně to, po čem jsem vždycky toužila…
M&M | Hraniční máma 🌺
