Článek
„Kozáci!“ vytrhne ze snění herce Zdeňka Štěpánka (1896-1968) varovný výkřik. Nad náhodně získaným výtiskem novin Čechoslovan horečnatě zvažuje svou dezerci. Píše se totiž rok 1915 a před mnoha měsíci byl odveden do armády Rakouska-Uherska válčícího s carským impériem. Ruská jízda se bez většího odporu valí Polskem směrem na západ a zdá se, že první světová válka brzy skončí. Jenže pak nastane obrat. „Rusové začali ustupovat plánovaně a záměrně. Taktika pro rakouského vojáka nesmírně obtížná a vyčerpávající,“ líčil to herec v knižních vzpomínkách.
V noci kozáci zaútočí, donutí své protivníky se zakopat - a ráno jsou Rusové pryč. Císařská armáda sice přes den postoupí, ale navečer musí před útočníky znovu hloubit okopy. A takhle pořád dokola… Trochu to připomíná současnou opotřebovávací válku na Ukrajině. Paralelám tím není konec: poslední den Štěpánka ve službách Rakouska se odehraje právě v ukrajinské vesničce Malinóvka. Náhlý přepad kozácké jízdy ho uvrhne i se stovkou spolubojovníků do zajetí. Tábor nepřítele však uvidí jen on a dva další. Zbytek pobije zběsilá dělostřelecká palba jeho vlastní armády.
V roce 1931 ztvárnil Štěpánek jednu z hlavních rolí v divadelní dramatizaci Dostojevského románu „Bratři Karamazovi“
Vystřídá několik zajateckých táborů (vždy horších, sám to nazve cestou "z očistce do pekla"). Zdá se, že na kost vyhublý a zavšivený zajatec nepřežije, když mu osudová náhoda přihraje anděla vysvoboditele. „Chodil jsem za ním opatrně jako pes, abych alespoň ucítil cigaretový kouř,“ líčil později své setkání s pokuřujícím mužem v civilu, ale s rakouskou důstojnickou čapkou. Štěpánek se totiž nachází v táboře, kde jsou hlavně Bosňané. Neumí rusky, málo ukrajinsky, natož jakkoli balkánsky, zdá se, že už mu nikdo a nic nepomůže.
Úmrtní list od tenoristy z Oděsy
Zoufalí zajatci dělají zoufalé věci a po cigaretě toužící herec se rozhodne důstojníka okrást. V nestřežené chvíli mu vytáhne krabičku kuřiva z kapsy, ale nervy zapracují a ta mu vypadne z rukou. Muž se lekne a uskočí. „Co chcete?“ zeptá se česky. „Nic, nic, pane, ztratil jste cigarety a já jsem je zvedl,“ odvětí tiše zlodějíček. Vzápětí se Štěpánek dozví, že se jedná o tenoristu Mančála, válka ho zastihla doma, jinak měl angažmá v oděské opeře. Narukoval, padl do ruského zajetí a teď učí dcerku jednoho generála zpívat. A díky jazykovým znalostem v táboře vyřizuje různou administrativu. Slibuje krajanovi vysvobození.
Po několika dnech ho vyvede z jámy smrti do násobně lepší části tábora. „Berou odtud na práci, hlaste se kamkoli. Mám vaše papíry, Štěpánek ze třetího dvora je mrtev,“ oznámí herci a bez dalšího zmizí v davu. Vzkříšený herec ho poslechne a přihlásí se do prvního transportu na práci v lese, i když není na seznamu. Jenže cestou na místo těžby dřeva se nedaří přepočítávání zajatců - místo 120 mužů mají Rusové pořád o jednoho navíc. Když podvod vyjde najevo, strážci si Štěpánka nechají (cestou zpět by s ním musela jít patrola). Měsíce běží a on vykonává svou těžkou práci. Ale v poslední den roku 1915 sebere veškerou odvahu a uteče do nedalekého Kyjeva.
Podezřelé, neumí česky!
Zdaří se mu proniknout do jedné pekárny, kde se cpe kradeným chlebem a tři dny blaženě prospí v teple za pecí. Když ho odhalí, ani vyslýchající úředníci, volynští Češi, nevěří, že pochází ze srdce Evropy. „Hovořil jsem jakousi řečí polsko-ukrajinskou, kterou jsem si sám vytvořil,“ psal Štěpánek ve svých pamětech. Nakonec ho akceptují a dostane práci u pece, pak v expedici nebo jako hospodář v kuchyni. O něco blíže je svému zaměření coby prodavač v obchodě s hudebními nástroji, stane se i vedoucím tamního hotelu Praga.
„Skončil jsem však jako vedoucí českého divadla v Kyjevě,“ vzpomínal Štěpánek. Poté v hodnosti vojína přechází k československým legiím v Rusku, kde působí jako herec, režisér a scenárista Divadla Československé armády na Rusi. S legiemi se pak cestou přes Vladivostok (tzv. legionářská nebo sibiřská anabáze) dostane v roce 1920 zpět domů do nedávno vzniklého Československa. Zde už v hodnosti šikovatele. Zdeněk Štěpánek zemřel na infarkt 21. června 1968, přesně dva měsíce před okupací Československa. V hostinci U Tří pštrosů, kam zašel po představení v Redutě, kde vystupoval s přednesem veršů ze Starého Zákona.
Seznam zdrojů:
Zdeněk Štěpánek: Vzpomínky (SNDK 1966)
Zdeněk Štěpánek: Za divadlem kolem světa (Mladá fronta 1970)
https://legie100.com/krev-legionare/107970
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1nek
