Článek
Popis zmíněného rituálu se nese v následujícím duchu:
Když se v africkém kmeni Babemba někdo zachová nezodpovědně, nespravedlivě nebo jinak nechvályhodně, obklopí vesničané provinilce v kruhu a potom k němu dva dny promlouvají o všem dobrém, co dotyčný v dosavadním životě vykonal. Příslušníci tohoto kmene totiž věří, že každý jedinec je ve své podstatě dobrý, a pokud se někdo rozhodl nezrale a udělal něco špatného, je to vlastně jeho způsob podvědomého volání o pomoc. A vesničané mu vypočítáváním všech jeho dobrých skutků pomáhají rozpomenout se na svůj vrozený stav dobroty a vrátit se k němu. Berou jako svou povinnost takovému zbloudilému členu tímto způsobem pomoci.
Na první přečtení to může působit zvráceně – někdo provede něco špatného a my ho za to ještě budeme chválit? Když se ale zkusím vcítit do člověka, který se právě provinil a je si toho vědom, pak v obavách očekávám odsouzení druhými, možná se do mě začne vkrádat strach z vyloučení z komunity, možná se na obranu rozhodnu zamračeně se uzavřít do sebe nebo rovnou zaútočit… Ale když mě místo odsouzení a vyloučení láskyplně konfrontují s mými všemožnými dobrými stránkami a činy, tak pokud nejsem úplně okoralá, musí to se mnou přece hnout - hle, vždyť já nejsem špatný člověk, ten můj poslední čin šel úplně mimo mé skutečné já, už se tak v budoucnu zachovat nechci, chci, aby mě ostatní i nadále viděli v tak dobrém světle, jak mi teď prokazují.
Úplně jsem se zasnila, jak by bylo pěkné, kdyby se lidé navzájem přijímali takoví, jací jsou, viděli jeden na druhém na jednu nepříjemnou vlastnost tři dobré a vůbec - aby člověk nebyl člověku vlkem. Síla jednoty a přijetí může být mocnější než hanba a trest. Vždyť je vidět, že to jde - Babembové jsou toho dokladem…
Protože ale vím, že ne na každém šprochu je pravdy byť jen ždibec, a co si budeme povídat - i na mě popis tohoto rituálu působil až příliš idylicky, pokusila jsem se vypátrat, odkud tato hojně sdílená informace pochází. Dobrala jsem se knížky kalifornského psychiatra Leonarda Zunina, nazvané Kontakt: první čtyři minuty (o tom, že stačí první čtyři minuty kontaktu s cizím člověkem, abychom věděli, jestli je pro nás zajímavý nebo ne, a jak tedy v těch pár minutách udělat patřičný dojem). V knížce Zunin vypráví příběh o člověku, který jako dítě žil s kmenem Babembů, a na výše popsaný rituál si vzpomíná. Kniha poprvé vyšla v roce 1972, takže informace v ní uvedené jsou přes 50 let staré, navíc dotyčný kmen se ve skutečnosti jmenuje „Bemba“, nikoli „Babemba“. Babemba totiž znamená „lidé kmene Bemba“. Už tato chyba naznačuje, že vzpomínky onoho tehdejšího dítěte nemusejí být přesné a také správně pochopené.
Nicméně myšlenka takového rituálu je celkem v souladu s africkou filozofií ubuntu. Uživatelé Linuxu toto slovo znají, ale mnozí možná netuší, co znamená. Albert Kasanda, africký filozof působící na Filozofickém ústavu v Praze, vysvětluje: „Jsem, tedy existuji, protože jsme tady my. Moje existence závisí na druhých, na společenství. A toto pojetí lidství jako ubuntu má potom vliv na další věci. Například na to, jak chápeme výkon spravedlnosti. Má být spravedlnost jen trestem za přečin, nebo jde naopak o to dostat člověka zpátky mezi lidi, integrovat ho do společnosti? Ubuntu se tak dá použít v politické filozofii, ale také v antropologii, v teologii a i v technologii se vyskytuje, ale původní směřování tohoto termínu je budování nové společnosti, nový humanismus.“
Je tedy možné, že kmen Bemba rituál blahořečení provinilého i v současnosti skutečně provádí? K tomu se vyjadřuje příslušník kmene Bemba Richard Mukuk, profesor na univerzitě KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice: „Člověka, který se chová nezodpovědně nebo nespravedlivě (pro etnickou skupinu Bemba), pokárají a napraví pouze jeho senioři, kteří mají morální povinnost provinilce „vychovat“ a morálně usměrnit. Mladší a nezletilí nemohou svého seniora opravovat. Pokud si junioři všimnou provinění svého seniora, získají na pomoc někoho staršího, než je provinilý: starší členy komunity, osoby v čele vesnice nebo krále v radě. Praxe, kterou jste popsali, není praktikována lidmi kmene Bemba ani žádnými lidmi mluvícími bembštinou, které znám.“
Inu, ať už ten konkrétní rituál někde někdy někdo praktikoval, nebo ne, myšlenka ubuntu je mi blízká. Škoda, že takové povznášející myšlenky jsou degradovány „dobroději“, kteří je na internetu šíří současně s fotografií rádoby zachycující muže při tomto obřadu (vidíte v levém horním rohu). Bohužel na fotografii není člen kmene Bemba přijímající velebení svými soukmenovci; tento snímek pořídila v roce 2008 fotografka Jessica Hilltout v Ghaně, kam se vydala na návštěvu, aby se „podívala na význam fotbalu v Africe z jiného úhlu“. Tento snímek podle ní představuje mladého muže za "spontánního gesta"pózujícího se svým fotbalovým týmem před rekreačním sportovním zápasem…
Zdroje:
https://skeptics.stackexchange.com/questions/44413/do-any-people-in-south-africa-traditionally-spend-two-days-together-praising-wro
https://www.goodreads.com/en/book/show/1794251
https://vltava.rozhlas.cz/mandela-day-2018-co-znamena-ubuntu-v-africke-filozofii-7562704
