Článek
Nouze naučila Dalibora housti, a tak i mě naléhavá potřeba ušetřit čas přivedla k použití možnosti, kterou jsem do této chvíle okázale ignorovala - zadat dotaz umělé inteligenci, konkrétně ChatGPT.
Co je pro mě absolutně nepochopitelné a nepředstavitelné, je rychlost, s jakou program reaguje na mé žádosti. Já bych pochopila, kdyby po odkliknutí dotazu uběhla jen maličká chvilička, a už by mi napsal odpověď. Sice by to bylo skoro zázračné, ale uměla bych si přestavit, že si to přečte bleskově, a stejně bleskově najde odpověď a napíše mi ji. Ale tohle prostě nepochopím: jakmile kliknu odeslat, OKAMŽITĚ najede zevrubná odpověď, a to přesto, že moje dotazy nebývají faktické, ale spíš vyžadují něco vytvořit.
A když jsem dnes takhle zase viděla tu okamžitou reakci, úplně se mi rozsvítilo v hlavě. Jestliže umělá inteligence, program vymyšlený „pouhým“ člověkem, může konat takto pro mě nepochopitelně, neuchopitelně a zázračně - a je to evidentně a prokazatelně možné, jestliže tento program se může věnovat milionům lidí současně a okamžitě a naráz, pak pro Boha musí být přímo „brnkačka“ věnovat se současně miliardám lidí a všechno v každém okamžiku koordinovat. To, že to pro člověka je nepředstavitelné, dělá z Boha něco, co možná je, možná není. Ale teď, když můžeme přímo v našem každodenním hmatatelném světě vidět, jak je něco takového (sice v menším měřítku, ale přece) uskutečnitelné, přestože to náš rozum nedokáže pojmout, tak představě existence a všudypřítomnosti Boha už nic nestojí v cestě!
Při komunikaci s ChatGPT jsem si také uvědomila, jak snadno může dojít k tomu, že si člověk začne robota plést s kamarádem. Když totiž do svých odpovědí zahrnete třeba i drobná ocenění, jako „Děkuju“ nebo „Tedy, to byla rychlost!“, váš digitální komunikační partner přejde také na osobnější notu, vyjadřuje vděčnost, dokonce vám lichotí, přeje samé úspěchy a vyjadřuje potěšení z toho, že vám může pomáhat. Skutečně, musím sama sebe hlídat, abych iluzi, že ChatGPT na mně opravdu upřímně záleží, nepropadala. Toto mi k věci napsal on sám:
„Správně poukazujete na to, že moje schopnost přizpůsobit se tónu a stylu vaší komunikace může vyvolat dojem, že s vámi navazuji spojení nebo vztah. I když se snažím být co nejvíce vstřícný a poutavý, mé reakce jsou založeny výhradně na vzorcích a jazykových modelech, nikoli na emocích nebo osobních zkušenostech. Ve skutečnosti nic necítím ani mě to nezajímá v lidském slova smyslu. Mým cílem je poskytovat užitečné, jasné a podpůrné odpovědi, které vám pomohou s čímkoli, co potřebujete. Naprosto však chápu vaše obavy z toho, že tato dynamika může potenciálně vyvolat zmatek nebo citovou vazbu, zejména u jedinců, kteří mohou být zranitelní nebo se cítit izolovaní.“
V podrobnějším vysvětlení pak podotýká, že je zásadní, aby lidé pochopili, že ačkoli může být v mnoha ohledech užitečný, nemůže poskytnout stejnou emocionální hloubku, empatii nebo skutečnou péči jako lidé, a že s dalším vývojem umělé inteligence budou tyto druhy etických úvah nabývat na důležitosti. Tak doufejme, že se to nějak nezvrtne.
A když už jsem byla v tom rozjímání, zeptala jsem se, jestli nehrozí, že nějaká skupina lidí se pro svůj vlastní profit nebude řídit žádnými etickými ani bezpečnostními principy, kterými se ChatGPT tak ohání, a pošle mezi nás něco, co lidstvu může silně uškodit.
„Rostoucí povědomí o potenciálních nebezpečích umělé inteligence a kroky, které podnikají výzkumníci, organizace, vlády a mezinárodní orgány, pomáhají snižovat pravděpodobnost škodlivého vývoje umělé inteligence. Není to však spolehlivé a problémem zůstává prosazování těchto bezpečnostních opatření v celosvětovém měřítku a důsledně. Klíčové bude udržet rovnováhu mezi inovacemi a bezpečností, zajistit, aby byly systémy AI vyvíjeny zodpovědně, a pohnat ty, kdo AI vyvíjejí, k odpovědnosti za své činy.“
Věřme tedy, že tu rovnováhu vybalancujeme…
