Článek
Knihu „Evropa - jaká je“ napsal americký novinář John Gunther tři roky před začátkem 2. světové války. Popsal v ní jednotlivé vůdčí osobnosti v evropských zemích a rozebral tehdejší situaci v Evropě, ze které vlastně těžko mohlo vzejít něco jiného než nový válečný konflikt. Jeho pohled mi připadá velmi cenný právě proto, že poučeně popisuje dobu, ve které sám žije, na základě vlastních zkušeností a rozhovorů s lidmi z daných zemí. Ještě neví, že za tři roky vypukne válka, ale vše, o čem píše, k tomu takřka neodvratitelně směřuje.
Koho Gunther ve své knize označil za „malé Hitlery“? Nacistické hodnostáře, kteří měli značné slovo ve správě německé říše a ovlivňovali tak budoucí dění, aniž by přitom byli v té době veřejnosti příliš známi. O Hitlerovi (v té době kancléři a vůdci nacistické strany) a jeho pravých rukách, Göringovi a Goebbelsovi, věděli všichni. Pojďme si připomenout některé z těch, kdo ne snad tak nápadně, ale o to pilněji přispívali k vytváření osudu, který o pár let později těžce dolehl na Německo a celou Evropu…
Dr. Wilhelm Frick
Když Hitler v roce 1923 provedl svůj puč, za který šel do vězení (a díky tomu měl čas napsat „bibli nacismu“ Mein Kampf), dr. Wilhelm Frick vykonával funkci pomocníka policejního ředitele. V souvislosti s pučem byl obžalován a souzen pro velezradu, ale nikdy si svůj trest neodseděl. Hitler si ho vážil a později jmenoval ministrem vnitra, protože to byl jediný významný nacista, který se vyznal v civilní správě. Tento - řeklo by se - politický úředník však byl schopen nadšených nacistických slov i činů. Měl značný vliv na školství, veřejné instituce a policii. Byl to on, kdo načrtl árijský zákon definující židovství až do třetí generace. Zavedl také pro školáky povinné modlitby nenávisti pro zničení versailleské mírové smlouvy z roku 1919, která v rámci oficiálního ukončení 1. světové války Německu vzala část území v Evropě, také všechny jeho kolonie v Africe a Oceánii, a uložila mu zaplatit napadeným státům válečné reparace. Mezi sedm předpisů, které vydal pro výchovu mládeže, patří i body jako:
- Vhodně pojednávat o rase jakožto základu, v němž koření všichni jednotlivci i všechny národy.
- Pronikavý důraz na hrdinskou myšlenku v německé minulosti a její souvislost s vůdcovským principem za našich dnů.
Rudolf Hess
Stal se Hitlerovým osobním tajemníkem (vlastně již ve vězení mu pomáhal psát Mein Kampf), který jako ministr bez rezortu pečoval o soulad mezi ostatními ministerstvy. Jedině přes něj se bylo možno dostat k Hitlerovi v nějaké politické nebo stranické věci a jeho úřadu se říkalo Zeď nářků Třetí říše. Hitler ho nakonec jmenoval svým zástupcem, protože to byl podle něj jediný Němec, který netoužil po vyšším postu, a tedy ho neohrožoval.
Heinrich Himmler
Také se zúčastnil puče v roce 1923, a v roce 1929 se stal říšským vůdcem SS. Prosadil, že „každý člen SS musí dbát obzvlášť přísných směrnic kázeňských, musí být dostatečně vysoký a musí mít příslušný zjev; nemůže uzavřít sňatek, dokud eugenická (eugenika usiluje o dosažení co „nejlepšího“ genetického fondu člověka) kancelář nepotvrdí jemu i jeho nevěstě, že jsou bezvadní Árijci a že mohou být zdravými rodiči.“ V roce 1936 dosáhl převzetí politické a kriminální policie v celé Třetí říši, k tomu se stal hlavou Gestapa, tajné státní policie. Gestapo zatýkalo lidi a gardy SS je hlídaly v koncentračních táborech - a Himmler tomu všemu velel.
Julius Streicher
Tento říšský komisař ve Francích byl zuřivým antisemitou (vydával i noviny Der Stürmer, jejichž obsah tvořily z velké části antisemitské texty a kresby) se sadistickými sklony. Například prý nařídil 250 zatčeným Židům, aby z pole svými zuby vytrhali trávu, jindy v Norimberku zaháněl bičem zástup jásajících členů NSDAP, kteří čekali, až Hitler vyjde z hotelu. Hitlerovi byl blízký, byl jedním z jeho nejstarších podporovatelů - a pouze o něm a Hessovi se Hitler ve své knize zmínil jmenovitě. Hitler dokonce zvlášť přiletěl z Berlína do Norimberka, aby ho překvapil návštěvou k padesátým narozeninám. (Co Gunther nemohl vědět je, že se koncem 30. let Streicher dostane do sporu s Hessem a Göringem, a Hitler ho, ač velmi nerad, v roce 1940 sesadí ze všech funkcí…)
V závěru své knihy Gunther píše:
„Jsme ve věku diktátorských vůdců; miliony jsou závislé svým životem nebo smrtí na vůli Hitlera, Mussoliniho, Stalina. Nikdy nebyla politika tak životná a dynamická jako dnes a nikdy se tak pronikavě neotírala i do věcí nepolitických.“
Stačí změnit jména, a výrok (bohužel) platí i dnes. Jenže - o tom jsem pevně přesvědčená - samotní diktátoři nikdy nic nezmohou, pokud nebudou mít za sebou zástupy vykonavatelů jejich vůle, a další zástupy mlčících podporovatelů. A tady přicházíme ke slovu my všichni.
Zdroje:
GUNTHER, John. Evropa - jaká je. 9. rozšířené a doplněné vydání. Praha: Fr. Borový, 1937
https://cs.wikipedia.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva
https://www.idnes.cz/technet/pred-100-lety/pred-100-lety-pivni-puc-mnichov-adolf-hitler.A231107_094812_pred-100-lety_vov
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Himmler
https://cs.wikipedia.org/wiki/Julius_Streicher
