Článek
O tom, jak je spánek důležitý, nás nemusí nikdo dlouho přesvědčovat. Každý určitě máme nějakou zkušenost s jeho nedostatkem (spánkovou deprivací) a určitě si také pamatujeme, jak moc to bylo nepříjemné. Jak je to ale se sny? Jsou také tak důležité? Někteří lidé tvrdí, že sny vůbec nemají. Jenže to je omyl, sny máme všichni, jen s tou pamětí je to horší. Pokud si tedy někdo myslí, že sny nemá, jen si je prostě nepamatuje.
„Sny jsou reakcí na náš vědomý postoj, a to stejně jako když reaguje tělo na to, jestliže se přejíme nebo s ním nějak špatně zacházíme. Sny jsou přirozená reakce sebereagujícího psychického systému.“ Carl Gustav Jung
Sny plní důležité poslání - mají hojivý vliv na emoce, jsou vlastně něco jako spánková terapie. Ve spánku si náš mozek snaží zapamatovat podrobnosti o významných zážitcích a zařadit je do celkového schématu, ale zároveň potřebuje tyto vzpomínky zbavit bolestných nebo nepříjemných pocitů. Znamená to, že snění, ať už si sny pamatujeme, nebo ne, je vlastně hojivé přehodnocování vlastního života. Profesor neurovědy na univerzitě v Berkeley, Matthew Walker, se domnívá, že pokud by spánek tuto funkci neplnil, byli bychom naplněni chronickou úzkostí z minulých událostí. Prožívání (někdy znovuprožívání) těchto událostí nás zbavuje stresu a napětí, sny tak nějak upouštějí „páru“, která se hromadí pod povrchem. Když například máme časté konflikty v zaměstnání, v našich snech se podobné situace objevují také a my na ně můžeme reagovat v bezpečí soukromé scény. Můžeme křičet, nebo se hádat, nebo třeba dát výpověď. Takovým opakovaným přehráváním se emoce vyplavují, povoluje napětí a postupně se vzpomínky zbavují negativního náboje (i když ne docela).
Některé sny jsou ale jiné, jsou v nich prvky, které nám nedávají smysl, někdy i děj je takový zvláštní a nepřipomíná nic z reálného života. V těchto snech si můžete připadat třeba jako Alenka v říši divů, protože si povídáte s královnou lasiček, nebo potkáte kocoura na motorce. Tehdy k nám promlouvá naše nevědomí pomocí symbolů. Vlastně se dá říci, že když při spánku náš mozek ukládá vzpomínky (včetně emočního doprovodu), dostanou tyto informace symbolický charakter, což znamená, že jsou přeloženy do jazyka symbolů. Děj snů se potom částečně odehrává v tomto zvláštním jazyce. I proto se nám sny jeví jako zmatené, nesmyslné a iracionální. Symbolické sny mají podobný účel jako sny, které přehrávají fragmenty reality, ukazují ale také něco z hlubších úrovní naší bytosti. Ukazují nám, co se děje pod povrchem reality, tedy v nevědomí.
V minulém století se tematikou snů zabýval velice známý rakouský psychiatr Sigmund Freud, který umístil zdroj snů do lidského mozku. Domníval se také, že sen je vlastně cenzurovaný obsah nevědomého, potlačeného přání, které velice často spojoval se sexualitou. Jeho přítel a následovník Carl Gustav Jung s ním ale v tomto ohledu nesouhlasil, a proto se jejich profesní cesty rozešly.
Jung se domníval, že sen nic neskrývá, jeho způsob analýzy snů je založen na identifikaci symbolů. Symbolem může být jakýkoliv předmět, budova, prostředí či osoba. Často může být také děj snu symbolický. Tyto symboly ale mají v různých kulturách různé významy, proto Jung mnoho let studoval náboženství, mytologie i filosofie mnoha národů a civilizací. Symboly mohou být jak individuální (mají význam jen pro konkrétního člověka), tak i společné pro větší množství lidí, mohou mít formu takzvaného archetypu. Archetypy jsou pravzory - soubory zkušeností všech lidských bytostí, jsou to takové typické vzorce reality, jak je vnímali generace našich předků.
Myslím, že bychom si, i přes všechny těžkosti s jazykem symbolů, měli všímat našich snů. Dozvíme se totiž něco o sobě a o tom, co se děje za oponou vědomí, kam jinak nemáme možnost nahlédnout. Nevědomí nám ukazuje snové příběhy, nebo obrazy, z určitého důvodu, můžeme se tak nejen něco dozvědět o sobě a síle vlastní mysli, ale můžeme i léčit vlastní duši. Svět kolem nás se mění čím dál víc. Rychlost těchto změn se zvyšuje a my zjišťujeme, že nutně potřebujeme pevnější ukotvení. Kde jinde brát sílu než ve vlastním nitru, kde jinde hledat oporu než u sebe, ve svém soukromém vesmíru, kde najít odpovědi na otázky, než u kořenů vlastní existence.
Zdroje:
Jung C.G., Analytická psychologie, Analytická psychologie: Její teorie a praxe, Academia, 1993
Walker M. , Proč spíme – Odhalte sílu spánku a snění, Jan Melvil Publishing, 2021
