Článek
Článků, knih a kurzů jak zlepšit svoji psychickou pohodu, naučit se pozitivně myslet, či meditovat, nebo jak být úspěšný v práci a celkově v životě, je nepřeberně. Myslím, že všechny tyto užitečné publikace a cvičení mají jedno společné, učí nás (mimo jiné), jak být v souladu sám se sebou, jak být nejlepší variantou sebe sama. To je i podle mě velice důležité a samozřejmě to souvisí s psychikou a tím pádem se zdravotním stavem každého člověka.
Začnu od začátku. Když se narodí miminko, jeho Já je samozřejmě pouze nevědomé, zformuje se jako nový, zatím plně ponořený ledovec v oceánu nevědomí. Vědomí se vynořuje postupně a zhruba ve třech letech si dítě začne uvědomovat samo sebe jako samostatnou bytost. Lidská duše ale není jen ženská, nebo jen mužská, má v sobě energii obou pohlaví. Podle fyziologie (zpravidla) pak jeden druh energie - osobnosti převáží a člověk se identifikuje jako chlapec, nebo dívka. Tato osobnost je pak vědomá a v nevědomí zůstává energie opačného pohlaví. Známý švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung nazval nevědomou vnitřní osobnost muže „animou“, a vnitřní osobnost ženy „animem“.
Může vám to připadat zvláštní, ale na vývoji těchto vnitřních energií - osobností velice záleží, odráží se od nich totiž vědomý život jedince, jeho vztahy s ostatními lidmi, samozřejmě hlavně v partnerských vztazích, ale nejen v nich. Jung říká těmto vnitřním osobnostem archetypy, můžeme si je představit jako takové vzory typicky mužského a typicky ženského chování.
„Anima je zosobněním všech feminních psychologických tendencí v mužské psýché, jako jsou například neurčité pocity a nálady, prorocké předtuchy, vnímavost k iracionálnímu, schopnost osobní lásky, cit pro přírodu a v neposlední řadě vztah k nevědomí.“ Marie-Louise von Franz
Jung tvrdil, že když si muž neuvědomuje svoji ženskou stránku, může ho jeho anima zcela ovládnout a destruktivně ovlivňovat. Povaha a personifikace animy je většinou utvářena matkou. Pokud osobnost matky vzbuzuje u syna negativní pocity, anima má tendenci se projevovat podrážděně, depresivně, potlačuje sebedůvěru. Takovou typickou ukázkou negativního ovlivnění jsou závislosti, například alkoholismus, nebo hraní na automatech, případně sebevražedné tendence (anima pak představuje takzvanou „femme fatal“). Naopak, když si muž uvědomuje svoji ženskou energii, inspiruje se tím k vlastní celosti a vyzařuje z něj přirozená vnitřní síla.
Jak integrovat animu? Je potřeba jí vykázat meze, jde tedy o vnitřní sebekázeň, disciplínu, schopnost poručit si „a dost“. Připomíná to trochu krocení divé zvěře, drezúru uvnitř mužské mysli. Nemá to ale nic společného s chováním k ženám v reálném životě. Ukázkou zvládnuté animy je muž, o kterém se říká, že je gentleman.
Naproti tomu vnitřní mužský aspekt v nevědomí ženy, animus, je něco jako přesvědčení, pevný názor, který často souvisí s osobností otce.
„Otec dává dceřinu animovi zvláštní zabarvení nevyvratitelných, nezpochybnitelných „pravdivých“ názorů-názorů jež nikdy nezahrnují osobní realitu ženy samé, takové jaká je.“ Marie-Louise von Franz
Žena v zajetí svého anima může být zablokovaná v názorech jak věci „mají být“ (velký pozor by si měly dávat aktivistky a různé uvědomělé bojovnice za jakákoliv práva), může ale také spřádat chladné intriky, podléhat polovědomým destruktivním náladám, nebo se třeba rozhodne udržet své děti při sobě a nedovolí jim navázat partnerský vztah. Animus drží svoji ženu žárlivě, jakoby o samotě, ve světě vnitřních přesvědčení.
Hezky to ukazuje tento vtip ze života, kdy žena v hádce křičí na svého manžela: „Když budu chtít znát tvůj názor, tak ti ho řeknu!“
Každá žena má osobní zkušenosti s projevy svého anima, jen si je ne vždy uvědomuje. Často je to právě to tvrdohlavé přesvědčení při hádce, pocit, že máte pravdu a ostatní to prostě musí pochopit, přesvědčení o jediném správném způsobu řešení, nebo pohledu na situaci. Pokud jsme schopné i v této situaci začít uvažovat a připustit, že se můžeme mýlit, začínáme anima integrovat. Tak jako je práce s animou muže spíše drezúrou, ženského anima je potřeba ovládnout soucitem (i se sebou!) a přátelstvím (i k sobě!). Ke sladění s animem prostě potřebujeme ženskost. Pokud se to podaří, máme k dispozici v nevědomí obrovskou láskyplnou tvořivou energii.
Dalo by se říci, že anima a animus jsou „obyvatelé“ nevědomí, musíme mít ale stále na paměti, že jsou především energií s jakousi magickou osobností závislou na informacích, které v sobě nese. Tato energie je naší součástí, my sami jí poskytujeme část těchto informací.
Když jsem měla svoji první lucidní vizi na přání, můj animus se mi ukázal jako muž u brány, osoba, která hlídá hranici (vědomí a nevědomí).
„V ten moment začali lidé z parku odcházet a já jsem se k nim přidala. Procházeli jsme bránou, ve které stál mladý muž, který mi byl trochu povědomý, ale nevěděla jsem odkud. Když jsem ho míjela, chytil posledními články prstů své ruky poslední články prstů mé pravé ruky. Naše prsty se do sebe na pár vteřin zaklesly, bylo to jako zvláštní druh pozdravu. Když jsem se pak probudila, dotyk v konečcích prstů jsem ještě stále cítila.“
Jsem přesvědčena, že je velice žádoucí, aby tyto čarovné energie s námi spolupracovaly. Nejen pro psychické a fyzické zdraví je dobré mít tyto entity za milého přítele či přítelkyni. Zkuste se na ně, pro začátek, ráno usmát do zrcadla, budete mít hezčí a zdravější den.
Zdroje:
C.G.Jung a kolektiv, Člověk a jeho symboly, Portál, 2017
C.G.Jung , Výbor z díla II. Archetypy a nevědomí, Holar, 2018
M. Jurištová, Bílá kniha Lucidních snů, 2021
