Článek
Začneme úplně teoreticky, abychom skončili v mystickém rozjímání nad podstatou vesmíru a hvězd.
Tak tedy, hudba jsou tóny, které jdou za sebou v určitém pořadí a tón je vlastně druh zvuku. Je to vibrace, která vzniká chvěním hmoty. Tato vibrace rozechvívá okolní prostředí, a to působí na ušní bubínek, my potom vnímáme tuto vibraci jako zvuk. Pokud částice kmitají pravidelně, v uchu vzniká vjem tónu o určité výšce a tím vlastně vnímáme, slyšíme melodii. Základem hudby je tedy vibrace, která se nese prostředím a setká se s přijímačem v našem sluchovém ústrojí. Výška jednotlivých tónů je dána frekvencí této vibrace. Dokonce i lidé, kteří jsou hluší, mohou díky frekvenci hudbu vnímat, vstřebávají ji totiž celým tělem.
Jestliže tedy mluvíme o frekvenci, spojitost s lidským vědomím se tak nějak sama nabízí, protože různé stavy vědomí jsou spojovány s určitými mozkovými frekvencemi. Zřejmě vás tedy nepřekvapí vědecky prokázané zjištění, že hudba ovlivňuje lidský mozek a psychiku, především emoce.
Hudba vyvolává různé pocity, dokáže ukolébat, uspat, nebo naopak dostat do extáze, do stavu, kdy reálně cítíme po celém těle „husí kůži“. Psychologové zjistili, že hudba může lidskou psychiku ovlivnit specifickým způsobem, umí například navodit příjemné emoce, nebo dokáže pomoci s průchodem a vyplavením napětí (pláč). Léčba hudbou, muzikoterapie, je proto hojně užívanou terapeutickou technikou.
„Muzikoterapie je metodou léčebné psychoterapie. Jedná se o proces fyziologického, emocionálního a smyslového ovlivňování člověka hudebními prostředky. Tento interdisciplinární proces vznikl na základě vývoje a vzájemného ovlivnění medicíny, psychologie, psychoterapie a hudební vědy.“ J. Kantor, Základy muzikoterapie
Pomocí hudby se lidé od pradávna snažili také komunikovat se samotným božstvím. Určitě jste někdy viděli rituální tance přírodních národů s hudebním doprovodem. Ale nemusíme jít pro příklad tak daleko. I když možná nejste věřící, zvuk varhan, či zpěvu v kostele vás stejně osloví svou téměř nadpozemskou úrovní, která rozhodně není způsobena pouze akustikou. Rozezní totiž vaše nevědomí a něco ve vás se rozpomene na harmonii duše, jakousi posvátnost a samozřejmý řád. Vaše mysl jakoby očekává každý další tón. Melodie, která je těmito tóny tvořena, se jeví jako „správná“ a dokonalá. Někdy může tón také překvapit, ale nesmí vybočit z tohoto samozřejmého řádu, či rámce, z jakési matrice, kterou máme podprahově zakódovanou v mozku. Stejně může působit i moderní hudba, jako je třeba rock, pop a dokonce i heavy metal.
Mimochodem, víte, že v antice a dalších stoletích, zhruba až do doby Isaaca Newtona, se i vědci snažili svá bádání a formulování zákonitostí v přírodě začlenit do určitého osobního duchovního rámce, do nějakého mentálního vzoru?
Vypadá to, že je v této myšlence jakýsi souzvuk přírodních zákonů a lidské psýché. Něco, co například vyjadřuje tzv. zlatý řez, Leonardův Vitruviánský muž nebo hudba sfér (musica universalis). Něco, co dává smysl jen jako harmonický celek a co se dá chápat jako krásné, dokonalé a dobré. Poznání v souladu s nevědomou, dle C. G. Junga archetypální, instinktivní představou badatele, že je to tak správně. Například Johannes Kepler byl fascinován starou pythagorejskou ideou hudby sfér. V pohybu planet pátral po týchž poměrech, s nimiž se setkáváme při harmonickém souzvuku tónů a také u pravidelných mnohoúhelníků. Všechna krása podle něj, podle následovníka pythagorejců, spočívala ve správných poměrech, protože věřil, že geometrie je předobrazem krásy světa a vesmíru.
Každý člověk zřejmě má hluboko v duši něco jako osobní kámen mudrců- svoji vlastní píseň, pramen, ze kterého může čerpat inspiraci a sílu. Jde jen o to, najít ho v sobě.
Zdroje:
Jung C. G., Pauli W.E., Příroda a duše, Malvern, 2018
Kantor J., Lipský M., Základy muzikoterapie, Grada, 2009
