Článek
Není moc snadné si představit, co výraz archetyp vlastně znamená, pouhé rozložení na složky „arche“ (pra-starý) a „typ“ (vzor) nám moc nepomůže. Dalo by se říci, že archetypy představují jakési instinkty primitivní temné psyché. C.G. Jung vysvětloval, že archetyp není vlastně zděděná představa, nýbrž zděděný vzorec chování. Souhrn archetypů tak v podstatě tvoří obsah kolektivního nevědomí, je to „množství typických základních zážitků“. Archetyp by se také dal přirovnat k výrazu, který používal Platón, „idea“, rozdíl je ale v určitém poslání a dynamice, archetypy se totiž svým působením stále aktualizují životem každého jedince a ukládají do kolektivního nevědomí.
Archetypy mají dvě úrovně, jednou je jakási osobní individuální složka, která je typická pro určitého jedince. Já ji chápu jako takovou zjevnou část, která je nám nejblíž, je vlastně v bráně do nevědomí. Díky této složce podle mě i archetyp identifikujeme, poznáme k čemu se vztahuje. Druhá úroveň archetypu je hluboce ponořená v kolektivním nevědomí, zahrnuje všechny zkušenosti lidstva spojené s konkrétním archetypem.
Archetypy ale nenajdete vždy a v každém snu. Občas vycítíte, že to, co se vám zdálo, mělo jakýsi jiný charakter, že to nebyl příběh využívající zkušenosti a scenerie z běžného dne. Jde to těžko popsat, ale něco vám říká, že sen, který se vám zdál, byl nějak ojedinělý, nechci říct úplně výjimečný, ale během dne si dáváte otázky: „Co to sakra bylo?“, „Jak se mi to dostalo do hlavy?“, „Proč na ten divný sen vůbec myslím?“
Myslím si, že jakoukoliv energii v našem nevědomí lze také definovat, jako nějakého neznámého mystického tvora uvnitř naší duše. Já sama jsem od dětství, jako mnoho dalších lidí, fascinována draky. Tetování s motivem draka je velmi časté (i mně jeden sedí na rameni), filmy a seriály o dracích budí všeobecné nadšení. Lidé prostě v symbolu draka opravdu cítí nějakou výjimečnou, tajemnou, přitažlivou a neznámou energii. Nechci tím samozřejmě říct, že všichni lidé to takto cítí, samozřejmě je to jen určitá část populace. Někdo může energii uvnitř sebe spojovat spíše s nějakou andělskou bytostí.
Nejlepším způsobem jak popsat postavu představující archetyp, je popis nějakého konkrétního snu, nejlépe lucidního, abychom měli větší jistotu, že snová bytost opravdu archetyp představovala. Stav vědomí, zvaný lucidní sen, totiž dovoluje snícímu dát snovému prostoru konkrétní požadavek a vize, která potom následuje, je odpovědí. Můžeme se tedy s velkou dávkou jistoty podívat na konkrétní snové vize lucidních snílků a na nich si ukázat například zosobnění archetypů animy a anima.
Při své praxi jsem se setkala s lucidními vizemi několika lidí (samozřejmě i svými), mohu se tedy pokusit na těchto příkladech ukázat, jak archetypy anima a animy mohou vypadat.
Zde je přepis vyprávění muže, který se v lucidním snu potkal s královnou draků.
„Po chvíli jsem se podíval na oblohu. Vysoko na obloze jsem uviděl letět dva draky. Jakmile jsem na ně zaměřil svou snovou pozornost, letěli ke mně a jeden z nich (dračice) na mě promluvil. Představila se mi a dodala, že je královnou draků. Zajímavé, pomyslel jsem si. Dračí královna mi prozradila, že mě v minulosti už několikrát navštívila ve snech (tato informace mě překvapila nejvíc a upřímně mě potěšila - bral jsem to jako poctu, že mě ve snech navštívila sama královna draků, a ne poprvé). Pokračovali jsme tedy v rozhovoru a po chvíli jsem se jí zeptal, jestli bych mohl letět na jejím hřbetě, na hřbetě obrovského draka. Okamžitě souhlasila, ale nejprve jsem pro ni měl vyplnit úkol. S radostí jsem souhlasil a úspěšně splnil všechny její pokyny. To, co následovalo, jsem však nečekal. Dračí královna najednou prohlásila, že na jejím hřbetě létat nebudu. Její slova mě nesmírně překvapila a zároveň zklamala. Nečekal jsem, že po splnění úkolu svůj slib nedodrží. Byl jsem tak zklamaný, že jsem se v tu chvíli poprvé v lucidním snu rozplakal. Smutek se rozprostřel po celé mé bytosti a prostoru. Byl velmi intenzivní, ale ne dlouho. Po chvíli se začal měnit. Díky této události jsem se totiž konečně dokázal podívat hluboko do sebe a to způsobilo, že se všechen můj smutek náhle proměnil ve vnitřní oheň a osobní sílu, kterou jsem v té době tak marně hledal. V celé své bytosti jsem pocítil obrovský příliv energie a v tu chvíli jsem se proměnil v obrovského stínového draka a odhodlaně vzlétl k nebi. Naplněn pocitem znovunabyté síly jsem vzlétl do výšin a sen se pomalu rozplynul… Po probuzení jsem zůstal nehybně ležet. Smutek se vytratil, ale síla zůstala.“
Dračice v této snové vizi symbolizovala animu, archetypální ženskou bytost na „druhé straně“ reality (v nevědomí), která na sebe vzala roli učitelky.
V dalším popisu snu se energie anima ukázala jako drak v hluboké propasti. Tato vize byla odpovědí na mé přání vyslovené nahlas v lucidním snu, kdy jsem požádala snový prostor (nevědomí) aby mi ukázal mého draka:
„Běžela jsem a vznášela se po chodbách katedrály a volala : „Draku, draku!“ Uvědomovala jsem si, že můj hlas zní jako volání malého dítěte. Nakonec jsem uviděla mohutné schodiště, které vedlo dolů. Bylo opravdu velice široké a mě napadlo, že by mohlo vést k drakovi. Vrhla jsem se tedy ze schodů dolů, běžela jsem, padala a letěla, až jsem se dostala do nějakých velkých podzemních prostor, kde byl obdélníkový bazén. Podívala jsem se do něj a v tmavé hlubině , která vypadalo jako propast, jsem v temnotě uviděla dvě červené oči a stín hlavy, která se na mě z podzemí dívala. Zavolala jsem do té propasti: „No konečně! Pojď nahoru draku. Nebojím se, opravdu!“ Země se začala chvět a z hlubin začal stoupat drak. Pořád jsem říkala dokola: „Nebojím se, nebojím se, jen trošičku.“ Přestala jsem se dívat dolů a sedla jsem si radši vedle bazénu, Čekala jsem, až se drak vynoří. Hluk byl stále větší a větší, zněl jako zesilující se hudba. Trochu jsem se obávala, co uvidím na hladině a také, jestli drak svým tělem okraje bazénu nezničí. Na hladině se ale objevila místo draka jen jakási pitoreskní postava klauna s kloboukem. Trochu se mi ulevilo ale pomyslela jsem si zklamaně. „Tak toto je vážně ono, to je jako všechno?“. Když tu se náhle vynořila z bazénu bohyně, byla obrovská a překrásná, s diamanty v obličeji. Jakoby obživla nějaká monumentální antická socha. Zeptala jsem se jí, jestli ona je ten drak. Řekla mi, že ano, že je chvíli drakem a chvíli má tuto podobu.“
V tomto případě se, díky mému strachu, mužská energie manifestovala jen jako část osobnosti, je zde ale dobře vidět dualita. Jedna energie, mužská, je v hlubinách a pokud vystoupí na povrch, transformuje se na ženskou a jakoby božskou. Myslím, že jsem se v této vizi obávala oprávněně, energie anima je obrovská a rozbourala by nejen okraje bazénu. Přeměna do ženské bohyně je bezpečné řešení a myslím, že krásně ilustruje, jak režisér snů, nevědomí, citlivě přistupuje k naší psychice.
Zkuste se tedy zamyslet, jaký mystický, či mýtický tvor by mohlo být uvnitř vás. Drak? Anděl? Nebo něco jiného? Napište do diskuze jak si představujete svoji vnitřní energii.
Není nutné abyste takovou podobu archetypu ve snech přímo zažili, symbolika může být i v relativně civilních postavách (muž s kloboukem, žebračka, prostitutka, učitelka, bezdomovec, prodavač, učitel, atd.), také zvířata mohou tuto energii symbolizovat. Obecně ale lze říci, že osoby opačného pohlaví ve snech jsou častěji archetypální a mají v sobě náboj animy, či anima.
Zdroje:
C.G.Jung a kolektiv, Člověk a jeho symboly, Portál, 2017
C.G.Jung , Výbor z díla II. Archetypy a nevědomí, Holar, 2018
