Článek
Jsme tak nějak zvyklí na to, že jsme buď vzhůru, nebo spíme. Lucidní sen není ani jedno, ani druhé. Tento stav nastane, když si ve snu naprosto jasně uvědomíte, že to, co prožíváte, je sen. Náhle začnete vnímat snovou krajinu jinak, víte, že je pouze dočasná, a dokonce dokážete plnit i drobné úkoly, které jste si naplánovali. Často si také všimnete, že se obraz kolem vás tak nějak rozsvítí.
Pojem „lucidní snění“ vymyslel a v dubnu roku 1913 použil při své přednášce pro členy Společnosti pro parapsychologický výzkum nizozemský psychiatr Frederik van Eeden. V minulém století sice vyšla řada populárních knih zabývajících se lucidním sněním, ale tato tematika zůstala stranou seriózního vědeckého zájmu. Situace se obratem změnila díky americkému psychologovi a lucidnímu snílkovi Stephenu LaBerge, který se začal v sedmdesátých letech věnovat systematickému výzkumu lucidních snů na Stanfordově univerzitě v rámci své doktorské disertace.
Dnes se již o lucidní snění živě zajímají jak vědci-lékaři, tak i laická veřejnost. Kromě průkopnické knihy „Lucid Dreaming“, již zmíněného psychologa S. LaBerge, je k dispozici samozřejmě více publikací s touto tematikou. Autory jsou zpravidla lucidní snílkové, kteří obvykle mívají také vystudovanou psychologii, protože bez osobní zkušenosti a odborného vhledu lehce dojde ke zkreslením a nedorozuměním, což by byla u tohoto fascinujícího fenoménu opravdu škoda. Velice populární je například americký spisovatel Robert Waggoner (absolvent Drakeovy Univerzity, obor psychologie), autor bestselleru „Lucidní snění brána k vnitřnímu já“, který přednáší nejen na univerzitách a konferencích, ale poskytuje také rozhovory a konzultace o praxi lucidního snění televizním stanicím CNN, CBS News a ABC News . Robertova kniha, Lucidní snění, byla přeložena do mnoha světových jazyků (včetně češtiny) a je výjimečná také tím, že popisuje funkční komunikaci se snovým prostorem, s nevědomím.
Možná si teď kladete otázku: „K čemu vlastně člověku je, že se dokáže probudit a dostat se do stavu lucidního snění?“
Odpověď na tuto otázku má dvě roviny. První je subjektivní zážitek z pobytu v jiném prostředí, v jiné realitě. V této realitě se můžete pohybovat, mluvit se snovými postavami, můžete porušovat přírodní zákony a třeba létat nebo procházet zdí. Zážitek to bývá často krátký, ale velice silný, vzbuzuje zpravidla pozitivní emoce, a protože si jej člověk pamatuje, přemýšlí o něm v bdělé realitě. Dochází zde také k určité sebereflexi, k souznění, nebo dialogu se sebou samým. V lucidních snech přímo komunikujete s prostorem nevědomí a tím se otvírají opravdu velké možnosti nejen v oblastech rozvoje osobnosti, ale třeba i v lékařství. Není bez zajímavosti, že Americká společnost pro spánkovou medicínu (AASM) již zařadila lucidní snění mezi terapie u opakujících se nočních můr.
Druhá rovina lucidního snu je neurologicko-psychologická. Mozek si v tomto stavu vytváří nová neuronová spojení, takzvaně to člověku v hlavě „lítá trochu jinak“. Z již provedených psychologických výzkumů vyplývá, že lucidně snící lidé jsou kreativnější než ostatní, nacházejí rychleji nová řešení, a spíše než by se přizpůsobili okolí, přetvářejí ho. Také se zjistilo, že pro lucidní snílky je snazší v záplavě informací „vyzobnout“ to podstatné a důležité.
A co už vědci zjistili o lucidním snění?
Vědecké výzkumy se shodují na tom, že lucidní snění způsobuje vyšší aktivaci autonomního nervového systému (např. tepová a dechová frekvence, kožní potenciál), než je tomu v nelucidním REM spánku. Dále pak existují minimálně dva neurální vzorce lucidního snění. První se pojí s „momentem lucidity“, což je vlastně přechodný okamžik, kdy si snící osoba uvědomí své vlastní vědomí a je schopna sebereflexe. Druhý vzorec zachycuje „stavový posun“, potenciální setrvalé rozdíly v mozkové aktivitě mezi lucidním a nelucidním sněním v REM spánku.
Tento fenomén je pravděpodobně spojený s gama vlnami (40 Hz), které byly při lucidním snění naměřeny v bočních (laterálních) částech čelní mozkové kůry, to je někde tam, kde se nám dělají ve vlasech kouty. Těchto gama vln bylo využito i při dalším pokusu. V roce 2014 vědci zaznamenali výraznější nárůst lucidních snů při stimulaci mozku střídavým proudem (tACS) v tomto frekvenčním pásmu. Bylo potvrzeno, že zkoumané osoby po dosažení gama frekvencí skutečně vykazovaly vyšší sebevědomí v REM fázi spánku a pociťovaly oddělení vlastní osoby od děje snu.
Navenek tedy vidíme jakoby spícího člověka, který nespí, ale pohybuje se v jiné realitě, kterou nikdo kromě něj nemůže vidět. To, že se tento člověk opravdu subjektivně nachází v nějakém jiném prostoru, se dá bezpečně zjistit. O takovém prvním vědeckém důkazu se zmiňuje Robert Waggoner:
„Lucidní snění existuje již tisíce let, ale vědecké důkazy o něm se objevují až od roku 1975. Postgraduální student Keith Hearne se setkal s Alanem Worsleym, který popisoval, že si ve stavu snění uvědomuje, že sní. Hearne si položil otázku: „Jak by se to dalo dokázat?“ Pak dostal nápad. Hearne si všiml, že v běžných snech obvykle dochází k rychlému pohybu očí. Spekuloval: „Co kdybych tohoto lucidního snílka přivedl do spánkové laboratoře a požádal ho, aby osmkrát pohnul očima zleva doprava, když si vědomě začne uvědomovat, že sní?“. Hearne připevnil na Worsleyho oči snímač rychlých očních pohybů, aby získal jejich záznam, a na Worsleyho tělo umístil další snímače, aby se ujistil, že dotyčný i nadále spí. 12. dubna 1975 se to v spánkové laboratoři stalo! Alan Worsley si ve snu uvědomil, že sní, a vzpomněl si na svůj úkol - osmkrát za sebou se podívat doleva a doprava, aby dal najevo, že si uvědomuje, že sní. Podařilo se mu to a tím poskytl první vědecký důkaz o lucidním snění! Ukázal, že člověk si může uvědomit snění i uvnitř snu a signalizovat své vědomí.“
Testované osoby ve spánkových laboratořích jsou proto žádány, aby při lucidním probuzení daly oční signály: výrazné a rychlé pohyby doprava, doleva, nahoru, dolů a doprostřed v různém, předem dohodnutém pořadí. Tento oční pohyb se dá dobře registrovat a zaznamenávat přístrojem, kterému se říká elektrookulogram EOG (zaznamenává rozdíl potenciálů mezi elektrodami umístěnými na kůži v blízkosti očí). Samozřejmě se současně kontrolují další hodnoty, jako je mozková aktivita a svalové napětí, aby bylo průkazné, že se tělo zkoumané osoby nachází ve fyziologickém stavu spánku. Nemůžeme tedy vidět lucidní snovou realitu jiného člověka, ale můžeme objektivně určit, že se v ní zrovna nachází.
Neurologické výzkumy lucidního snění ukazují, že pro dosažení lucidity ve snu je důležitý nácvik, tréning paměti, aby si mozek ve snu „vzpomněl“ na záměr probudit se, doplněný látkami působícími na cholinergní systém v mozku, kde hraje hlavní roli neurotransmiter acetylcholin. Tento mozkový přenašeč se v těle „přetváří“ z cholinu. Nedostatek acetylcholinu vědci spojují se vznikem Alzheimerovy choroby a jiných psychiatrických onemocnění provázených poruchami paměti. Cholin tedy příznivě působí na paměť. Víme také, že emulguje tuky pomáhá tedy zabraňovat rozvoji arterosklerózy (ucpání cév tuky) a s tím souvisejícímu vzniku srdečně-cévních onemocnění.
Mimochodem, americký vědec Scott Swartzwelder z Duke University Medical Center dokonce tvrdí, na základě pokusu s krysami, že pokud nastávající matky zvýší přísun cholinu, jejich děti budou premianti.
Cholin si můžete dopřát jako doplněk stravy v tabletách, ale lepší je zvýšit spotřebu potravin které ho obsahují. Jsou to především vaječné žloutky, hovězí játra, luštěniny, burské oříšky, losos, brokolice a růžičková kapusta. Myslete ale také na to, že cholinu moc neprospívá tepelná úprava, takže tyto potraviny nejlépe syrové, nebo lehce spařené či vařené.
Jak to tedy udělat, aby se vám podařilo lucidně snít?
Máte dvě možnosti, buď se do snu probudit, nebo už při usínání do něj vědomě vstoupit jako pozorovatel. Já používám zpravidla tu první možnost, mozek totiž potřebuje snít i normální sny a projít různými fázemi spánku.
Už jen to, že teď čtete tento článek, může způsobit, že se vám bude v noci něco zdát a vy si vzpomenete na můj text. Můžete se podívat na své ruce, možná zjistíte, že se vám prodlužují prsty, nebo budete mít dlouhé paže jako Saxana. Zkuste projít zdí, začněte se vznášet nad podlahou, to všechno jsou znamení, že právě sníte. A máte vyhráno, prožíváte lucidní sen, který můžete více či méně ovládat a prozkoumávat. Může trvat jen chvíli, ale i to je zážitek.
Pravděpodobnost, že ve snu dosáhnete lucidity, je vyšší při ranním zdřímnutí. Nařiďte si budík zhruba o dvě hodiny dříve, než se normálně budíte, a po zazvonění se snažte znovu usnout. Zazvonění budíku vám připomene, že jste chtěli testovat realitu. Po usnutí byste měli velice rychle dosáhnout REM fáze a snových představ. Máte pak větší šanci si vzpomenout na svůj záměr a realizovat ho.
Pokud jste si ale vybrali druhý způsob a chcete se pokusit usnout lucidně přímo, doporučuji využít náhodného, nebo pravidelného nočního probuzení.
Můžete si zase nastavit budík stejně jako u předcházející metody. Zvonění budíku, pokud zvuk není příliš stresující, nezabrání dalšímu usnutí. Někomu se po přerušení spánku usíná lépe, někomu hůře. Pokud jste spíše ten druhý případ a nejde vám lehce usnout, měli byste se pokusit co nejvíce uklidnit, uvolnit postupně celé tělo a hlavně svaly v obličeji. Snažte se na nic nemyslet, nehýbat se a jen uvolněně dýchat. V usínání vám může pomoci malá lžička medu, vůně levandule nebo škraboška na spaní (nebo všechno najednou).
V knize Stephena LaBerge, Lucidní snění, jsem našla návod, který nápadně připomíná naše staré známé počítání oveček.
„Před pěti lety jsem objevil jednoduchou techniku k udržení vědomé pozornosti během přechodu mezi bděním a spánkem. Její podstatou je během usínání s jistou dávkou ostražitosti počítat jedna, jsem ve snu, dvě, jsem ve snu atd. Výsledkem je, že si v určitém okamžiku – řekněme „čtyřicet osm, jsem ve snu“ – najednou uvědomíte, že už skutečně jste ve snu! Fráze „jsem ve snu“ pomáhá zapamatovat si, co máte v úmyslu dělat, ale není nutně nezbytná. Pouhé počítání pravděpodobně stačí k udržení dostatečné pozornosti a rozeznání snových obrazů jako takových, až se objeví.“
Podobný, přímý způsob vstupu do snu používají tibetští mnichové, říkají mu „snová jóga“.
Několik prvních úspěšných testů reality je často provázeno tak velkým emočním zážitkem a radostí, že se pak člověk zpravidla rychle vzbudí a první lucidní sen si nestačí užít. To ale nevadí, protože se to jistě podaří znovu. Je ale potřeba hodně vnitřního klidu a trpělivosti, jako při učení každé jiné dovednosti.
Zdroje:
Baird, Benjamin, Sergio A. Mota-Rolim, Martin Dresler. The cognitive neuroscience of lucid dreaming. Neuroscience & Biobehavioral Reviews. May 2019, 100: 305–323.
Jurištová, M: Bílá kniha lucidních snů - Průvodce, 2021
La Berge S, Lucidní snění, DharmaGaia, 2007
Waggoner R, Lucidní snění-brána k vnitřnímu já, Fontána, 2015
