Článek
Ljuba Štíplová (1930 - 2009)
Všichni známe Čtyřlístek a většina z nás určitě někdy zaslechla znělku z večerníčku o koťatech - Či a či a čičičí, jsou to kluci kočičí. A tak vlastně téměř všichni máme částečný přehled o tvorbě české scénáristky a spisovatelky Ljuby Štíplové, aniž bychom si to uvědomovali.
Ljuba se narodila v Praze a vždy se u ní projevovaly umělecké sklony. Původně se chtěla stát sochařkou, a dokonce se dostala na UMPRUM. Během studia se provdala a otěhotněla. Když byla na mateřské, zjistila však, že se jí zhoršil zrak a zdravotní komplikace ji nakonec přiměly k tomu, že sochařiny zanechala. Začala se však naplno věnovat literatuře, zejména té určené dětem.
Zpočátku pracovala jako redaktorka, později se rozhodla pro svobodné povolání. Spolupracovala s řadou známých periodik a nakladatelství včetně Mladé fronty, Albatrosu, Sluníčka, Dikobrazu či Lidových novin. Publikovala satiru, poezii, pohádky, leporela, interaktivní hravé knížky, ale i prózu - psala například chytlavé sci-fi povídky pro mládež…Často využívala motiv koček, které měla moc ráda, byť sama měla doma psa.
Na sklonku 60. let pak vyhověla žádosti, aby napsala pokračování nově vydávaného dětského komiksu - Čtyřlístku. Ten byl založen v květnu roku 1969 ilustrátorem Jaroslavem Němečkem, který se před tím s manželkou vydal za hranice (do Německa), kde našel inspiraci na moderní, barevný dětský časopis. Němeček vymyslel všechny 4 dnes již legendární postavičky (Fifinka, Myšpulín, Bobík, Fiňda) a sám napsal a ilustroval prvních několik čísel. Redakce původně nepočítala s tím, že by Čtyřlístek vycházel pravidelně, ovšem eskapády zvířecích kamarádů byly nesmírně úspěšné (přece jen v době normalizace to byl prakticky jediný „použitelný“ obrázkový komiks na trhu), a tak bylo třeba přizvat spoluautora. Jím se stala právě Štíplová, která (nejprve pod pseudonymem Miloš Štípl) na scénáři začala pracovat od 6. čísla roku 1969 a v následujících dekádách vytvořila většinu příběhů - přes 200. Právě ona uhnětla charaktery postaviček tak, jak je známe. Nejraději přitom prý měla čuníka Bobíka.
Již roku 1964 Štíplová napsala jednu z vůbec prvních pohádek na dobrou noc (předchůdce večerníčků), kterou televize uvedla pod názvem Jak sluníčko rozdávalo stíny. Až roku 1977 však vznikl z pera autorky oblíbený večerníček o koťatech Canfourkovi a Mocourkovi, kde se snoubila její fantazie a jazyková hravost s výtvarným talentem Josefa Váni a vypravěčským umem Josefa Dvořáka. Na téma Byla jednou koťata vznikla i řada knih, které ilustrovala Marcela Walterová.
Štíplová spolupracovala také s televizí - například jako spoluautorka kdysi oblíbeného pořadu pro školky Co už umím s Kačenkou a zábavně vzdělávacího pořadu Je nás pět.
V roce 2007 získala Štíplová cenu nakladatelství Albratros za celoživotní práci s dětskou knihou. Zemřela tragicky o rok později na následky autonehody.
Myslím si, že více jak 45 let, které věnovala tvorbě pro děti, stálo za připomenutí.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ljuba_%C5%A0t%C3%ADplov%C3%A1
https://web.archive.org/web/20080602030722/http://www.gong.cz/clanky.php?c=160
https://citarny.com/temata/autori-a-knihy/spisovatele-a-detske-knihy/stiplova-ctyrlistek-kotata
https://web.archive.org/web/20090928012708/https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zemrela-jedna-z-autoru-ctyrlistku-ljuba-stiplova/399443
https://slovnikceskeliteratury.cz/search.jsp
https://edu.ceskatelevize.cz/video/9222-zpravicky-ljuba-stiplova
