Článek
Miloslava Marie Procházková (1884 - 1923)
Tato učitelka původem z Prahy se po smrti manžela a tatínka přestěhovala do Olomouce, kde převzala správu nad rodinnou tiskárnou a nakladatelstvím Kramář a procházka. Její literární talent a pevná přesvědčení ji posléze přivedly na novinářskou a spisovatelskou dráhu i k členství v ženském hnutí.
Její novinářská práce vždy směřovala k ženskému publiku. Roku 1884 sama založila a redigovala periodikum Domácí hospodyně, kam přispívala například Tereza Nováková. Začala také vydávat první český kalendář určený něžnému pohlaví, nazvaný Deník praktické hospodyně. Na rozvoj dospívajících slečen se zaměřila v rámci měsíčníku Včelka a dětem věnovala ilustrovanou Zahrádku maličkých. Překládala také z francouzštiny.
Jako vlastenka pořádala manifestační schůze moravských žen na podporu mírových myšlenek a ženských práv. Morava však přirostla Miloslavě k srdci nejen díky lidem, která tam poznala, ale i díky tamní přírodě a zvyklostem. Právě o známých i skrytých půvabech Moravy se také často vyjadřovala, jak v periodikách, tak knižně (např. naše Beskydy, O důležitosti kroje národního). Díky ní se rozšířilo povědomí o mnohých místech, která začala být hojněji navštěvována. Nakonec, kdo by se nenechal nalákat: „Že nadmíru krásný je kraj naše moravské Valašsko, dosvědčí každý, kdož jen poněkud po něm se poohlédl. Objato jsouc a prostoupeno pásmem malebně seskupených hor, rozkládá se na svěžích jejích stráních a v rozkošných údolích, skýtajíc půvabnou svou polohou ctiteli krás přírodních bohatý zdroj nevyčerpatelného požitku.“ (Procházková, Naše Beskydy, str. 5)
A jedna myšlenka připomínané dámy týkající se národních symbolů na závěr. Já totiž ráda cestuji a je pravda, že dříve na mě třeba Řecko dýchalo úplně jinak. Dnes se mnohé země (včetně nás) vzdávají zvyků včetně těch nejzákladnějších jako je malování vajíček na Velikonoce. Nevdávají se tím také kousku své duše, svého typična? To jen na zamyšlení:„Národnosť jednotlivých národů nespočívá (…) pouze v jazyku, jak my nyní dosti chybně se domníváme, nýbrž ve všem, co s národem souvisí, co od jiných národů jej liší a vyznačuje, v jeho obyčejích, zvycích, v jeho způsobu života vůbec, a především též v kroji. Proto také jedině na základě zvláštních jeho potřeb a podnebí vyvinutý kroj a obyčeje jemu nejen nejpřiměřenější býti mohou, ale k uhájení jeho národnosti vedle pěstování jazyka nevyhnutelně jsou potřebny, a také odcizení se původním obyčejům a vlastnímu kroji národům velice jest na újmu, ano, směle dá se tvrdit, že odložení kroje národního prvním jest krokem k odnárodnění se, neb s ním odložují se poznenáhla obyčeje, zvyky a konečně i – jazyk.“ (Procházková, O důležitosti kroje národního)
Zdroje:
https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/js10/panorama/web/modules/23_antropo_stepanova.pdf
https://www.jstor.org/stable/42699888
https://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/osobnosti/miloslava-prochazkova.html
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=2016
https://ndk.cz/view/uuid:50fb3120-58e3-11e8-9a07-005056827e52?page=uuid:ca136cc0-7e0f-11e8-be68-5ef3fc9bb22f
https://k4.kr-karlovarsky.cz/search/i.jsp?pid=uuid:5d102be3-4810-4257-b55d-1845ab1acb51#monograph-page_uuid:a777f800-2cca-11e3-b77e-0050568523b3
