Článek
Mystik
Osud, ten kabalista,
bůh ví, co zase chystá.
Překážky na zteč postaví.
Nasadí brouky do hlavy.
Nápady sype z rukávu
a já? Toho mám nad hlavu!
Hledám
Hledám svou podstatu
zas
na dně sklenky.
Jsem prázdná, ale pravdivá.
Jsem obsahem své peněženky.
Ta realita ošklivá!
Jsem půvab školních lavic,
jsem první jarní vlaštovka,
vracím se s rokem v srdci navíc,
jsem, živote, tvá bokovka!
Poprvé
Za úsvitu oblékl se,
podal ruku Měsíci,
že mu svítil na tu „práci“.
Pak opustil světnici.
A já? Stále překvapena –
To je celé? Ani klaka!
Na vždy ze sna probuzena
šla jsem rovnou na panáka.
V očekávání
Později! Dnes chci ještě snít
a splétat dívčí mýty.
Až zítra smíš mne probudit
vší tíhou reality.
Pozdě! Už včera moje „dnes“
se minulostí stalo.
Dětství? Ach, přes palubu, přes…
ve vlnách boj svůj vzdalo.
Dřív! Než naděju se – cvak –
zamávám křídly bez milosti.
Těším se. Bojím. Tažný pták
do cizích krajů budoucnosti.
Stárnutí
Po rocích trhám život svůj
jak listy kalendáře.
Zkušenost vrásky vyrývá
do nastavené tváře.
Stěží se učím rozeznat
upřímnost od make-upu lháře.
Marně si chodím pro múzu
do vyprahlého snáře.
Vzpomínka
Vsuneš mi ruku pod tričko.
Pohladíš nahá záda.
Přimhouřím oči maličko.
Mám doteky tvé ráda.
Paprsku, nikdy neopusť
mou láskyplnou náruč.
Samotu moji nedopusť.
Za štěstí mé se zaruč.
