Článek
Oběť
Synu Boží,
tvé tělo leží v ošatce
a já ho krájím
nožem ostrým
jako sluneční paprsek
padající toho rána
na Golgotu.
Na nároží
padá tvá krev kapku po kapce
do džbánu
a sklenek
průzračných
jako vlnky na jezeře
v Galileji.
Přes paroží
pověsil hajný bílé střapce.
Zastřelili dvanácteráka!!!
Jak jsi to mohl dopustit!?!
Proč lidé nadál zabíjejí?!?
Proč nevzdají holt životu!?!
Tip
Adame, vítej do Ráje.
Utrhni jablíčko včas,
sotvaže sladké uzraje,
než hloupost zlomí ti vaz.
Jinak bys nepoznal poznání!
Slepě bys ohýbal záda.
Do světa jdi, kde nic nebrání,
abys sám ovládal stáda.
Konkláve
Černý dým stoupá z Vatikánu
do nebe k všemocnému pánu.
Konkláve změřila své síly.
Neplodným den se býti zdá.
Nekončí tato mocná hra.
Stále se čeká na kouř bílý.
Černý dým stoupá z Vatikánu
do nebe k všemocnému pánu.
Konkláve neshodla se znova.
Neplodným den se býti zdá.
Nekončí tato mocná hra.
Konat se musí volba nová.
Bílý dým stoupá z Vatikánu
do nebe k všemocnému pánu.
Konkláve vyřkla závěr vítaný.
Plodným ten den se býti zdá,
skončila tato mocná hra -
papeže máme! A co křesťany?
Křesťané
Na truc holé realitě
splétáme si vlastní sítě,
aby až nás osud lapí,
natahuje mastné tlapy
vítězně jsme mohli hlásat,
že smrt není nic než spása.
Jak je to s vírou
Na papír můj si sedl brouk.
Oba nás stvořil „Kdosi“.
Odpověď staletí si lidé prosí,
kdo Zemi z vod a souší stlouk,
kdo vytvaroval kapky rosy
a hříbky schoval pod klobouk,
kdo západ slunce večer nosí,
aby s východem pak hvězdy sfouk.
Až objeví se onen „Kdosi“,
aby dílo svoje přísně skouk,
zastrčí lidé pyšné nosy
a v písku stopí hlavy pštrosí
se slovy: „My mysleli, že je to joke!“
Jan měl pravdu
Na stožáru vlajka vlaje.
Barvou bílou pyšní se,
ale stojí vprostřed kraje,
kde i nadál vraždí se
pro peníze, lásku, chleba,
úspěch, krásu, ošklivost.
Vlajka křičí: „Není třeba!“
ale je to marnivost.
Lidstvo není diplomatem.
Agentem je dvojí tváře.
Vedené svou touhou, zlatem
trhá listy kalendáře.
Trhá je a odhazuje,
aby nikdy nespatřilo,
kolik krve prosakuje
zpětně skrze jeho dílo.
To, že prapor pověsili,
symboliku vnukli mu,
tím jen z života si střílí,
vysmívaj se sudímu.
Jenže ta hra jednou mine
jako každá sprostá lež.
V dimenzi se octnem jiné.
Spadne babylonská věž.
Spása
Slunce se vyhouplo,
modlitba počíná.
Ty jsi však přistižen
vlastníma očima,
jak hledě k východu
zmaten se ptáš:
„Bůh nebo pekelník,
kdo z nich je mesiáš?!“
