Článek
Koncert
Vnímám, jak tvoří těla bas,
zas tóny neslýchaných krás
a v rohu duní činely,
co doteď něžně mlčely.
Housle už rovněž skotačí,
co jen jim síly vystačí
i flétny už dech netají
a v pozadí si pískají.
Harfa jak loďka na moři
vlnky svých strunek rozboří
a vzápětí na to harmonika
s durem i s moll si opět tyká.
Když klavír roli dostává,
hned křídlem šťasten zamává,
však skladba schovává si větu
i pro ústa klarinetů.
Viola si popěvuje.
Buben noty objevuje.
Triangl si brouká s nimi.
Dudy s měchy koženými
čepýří se jako pávi.
Z oktávy zas do oktávy
slavnostně své trylky hrají.
Mé uši se zalykají.
Jednou pochopíš, že…
Snaha se cení,
ale za práci se platí.
Časy se mění,
ale desatero nevyvrátí.
Boháč je zruinován,
když zdraví se mu ztratí.
Rozum je malý pán,
když láska dech ti krátí.
Morálce zlomí vaz,
když pýcha duši schvátí.
Nalezneš štěstí zas,
jen mládí už se nenavrátí.
Mosty
Je těžké spálit most
jménem Nevinnost!
Obzvláště, když víš,
že nazpět už se nevrátíš
a vpředu číhá Pokušení,
které vždycky něco změní!
Je těžké stavět most
s přezdívkou Budoucnost!
Obzvláště, když víš,
že jednoho dne dostavíš
a na druhém břehu nenalezneš víc
než bílá lůžka nemocnic!
Je těžké držet most
s názvem Povinnost.
Obzvláště, když víš,
že jednou pochybíš
a po dobu, kdy budeš živ,
nebude pevný jako dřív.
Je těžké nemít most.
Ten, kdo ho nemá, není s námi!
Je ukryt kdesi pod vlnami
řeky s názvem Neznalost!
Náměstí
Na náměstí z kamene
sochy časem znavené
pozorují nehnutě
dvě holubí perutě.
Střechy domů z tašek sbité,
ty se tváří neurčitě.
Jako knihy odložené
střeží taje rodin – cenné.
Kašna stále nastydlá
rýmu celým rokem má.
Pláče, slzí, prská, kýchá.
Věčně mluví, byť je zticha.
Kostel s křížem na čele
světlo láká nesměle.
Zvony hbitě rozeznívá
do kraje se z výšky dívá.
Budoucnost literatury
Nastal konec starých časů.
Teď začíná řád!?
Nově vzniklý kánon hlasů
bude diktovat!
Vycvičené prsty mastné
hbitě píšící
zachytí ty věty prázdné
na klávesnici.
Uzamčené oči v hlavách
slepě budou číst
utopené v marných snahách
obrátit už list.
Literární velikáni nepoplatní době?
Z toho, jak se svět jich straní, obrací se v hrobě.
Máš to na triku
Schovej si věneček, schovej si rakvičku!
(Alespoň drobeček, co ti zbyl na tričku.)
Netušíš, kdy, v zlosti, mohly by přijít vhod.
Až z všech těch sladkostí, ztratíš chuť na život.
Až vyjdeš z vinárny na rohu náměstí
a místo kavárny zamíříš za štěstím.
Vystoupáš po schodech na vrchol věžičky.
Popadneš ztěžka dech, protáhneš ručičky,
a když zvon ohlásí- čas nastal k obědu-
bez slávy, okrasy, beze slov, pohledů-
seskočíš na chodník pod nohy anděla.
Lidé dostanou tik- ťuknou si do čela.
Ušetřit práci hned mohl bys hrobníkům.
Rakev i věnce své – to vše máš na triku!
