Článek
List
Deníčku, prozraď, jaká jsem?
Jiná, než tehdy před časem,
kdy jako hloupá holčička
snadno jsem přivřela očička
za skly svých brýlí značky Pink
ve světě herců, knih a sfing.
Deníčku, prozraď, jaká budu?
Pro smích, či pro pláč? Pro ostudu?
Jiná než teď? Bez tužeb, plánů?
Mladá a bezstarostná nezůstanu?
Deníčku, mlč, nic nechci znát!
Dokončím snad, co začala jsem psát.
Řekni mi, příteli!
Řekni mi, příteli,
řekni mi jednu věc.
Proč malíř maluje,
miluje milenec?
Řekni mi, příteli,
řekni mi jednu věc.
Proč je slon veliký,
malý je mravenec?
Řekni mi, příteli.
Ne, abys lhal!
Proč člověk žije?
To, aby umíral?
Radím
Navázat na staré zvyky
a pohřbívat nebožtíky
s pokladem a trochou jídla,
nechat pro ně stavět sídla-
pyramidy, mauzolea-
balzamovat jejich těla,
uctívat je, bát se jich,
odpustit jim každý hřích,
chovat se k nim jako k živým,
opakovat jejich chyby,
posmrtný jim život přát
a potom je vykopat,
vzbudit, okrást, zneuctít,
prozkoumat a vystavit!
Ego-i-stická
Horolezci, horolezčata, horolezkyně,
až spadnete, nepustím vás do své jeskyně.
Zhasnu oheň, skryju kresby, vodu vyliju.
Zlomte si vaz, já to ve tmě dobře přežiju.
Horolezkyně, horolezci, horolezčata,
máte rádi místa sluncem výšin vyhřátá.
Občas ale prší, bouře mraky přivane,
vídáme pak u vás tváře strachem strhané.
Horolezčata, horolezkyně, horolezci,
držíte se zuby nehty, jsou tu svědci.
Budiž vám to k dobru, stejně však přijde den,
kdy zjistíte, že šplhání byl marný sen.
Téměř můj
Ze čtyř světových stran
sbírám útržky rán,
vůni vždy čerstvých káv,
letmé kývání hlav.
Koláže z různých scén
snům vděčným dávám v plen.
Aromatický den,
cípy exotických jmen.
To vše je fantomem
ve světě téměř mém.
Povel
Poníženě prosím, pane,
ukaž, kudy mám se dát,
kterou cestou ze všech stezek
mám svým krokem obtěžkat?
Mám jít zkratkou,
abych znala
cíl svůj brzy? Co však dál?
Labyrintu bych se bála,
zda by metu ukázal.
Nebo mám snad napnout síly,
vydat se na maraton?
Jiní by ho dokončili,
já však nemám pro běh sklon.
Raděj půjdu po pěšině
dlouhé „tak ňák akorát“,
chvilku rychle, chvilku líně,
dokud nezavelíš: „Stát!“
