Článek
Beyond
Hranice – váháš, nežli vkročíš.
Skrápíš své srdce v poznání.
Naposled zraky svoje stočíš
k domovu. Pak? Nic nebrání.
Letíš, jak ptáci tažní letí.
Magnetem jsou ti dálavy.
Však hnízdo rodné na paměti
vyvstane v cíli výpravy.
Istanbul
Kopule zračí se v záři ospalého podzimního slunce.
Už Istanbul se probouzí.
Stydí se vlhké lodní motouzy
za to, jak pletou se jim vší tou krásou ruce.
Neříkej, že si tu kávu nedáš!
Alespoň si přivoň k mátovému čaji
než pouliční obchodníci
tvé dlaně utrhají.
Netvrď, že odtud útěk hledáš.
Kde jinde kvete historie?
Kde jinde z mušle slyšíš Odysseu?
Kde jinde šátek zdobí babičku i dceru?
Kde jinde odkaz Boha v lidech žije?
Valencie
Valencijské střechy
Střechy z bronzu, povězte!
Vánek vás češe každé ráno?
Nákupem paprsků tašky své pověstné
plníváte až nevídáno.
Opálené do zlatova
vrásčitou suchou kůži vaši
prohlíží lékař – nebe – zas a znova
a deštěm bolest ohně plaší.
Střechy hliněné, mlčte!
Nechci už vědět víc…?
Červenec 2017
Tenerifské stádo hlídá
pastýř jménem Teide.
Slunce vítá, mraky vídá,
přehlédnout jej nejde.
Na oceán shlíží léta,
mračí se i usmívá.
Na hrudi mu kámen vzkvétá,
v srdci žár však ukrývá.
Teide
Moskva
Nehni se a poslouchej
celofánovou hladinu,
barvínková nebesa,
přidej si do kávy
šlehačku z mraků
a sladký sníh,
pohlaď tváře umělců
vytesané do kamene,
spatři historii
vepsanou mezi řádky ulic,
do mincí v kašnách.
Pociť velkolepost
obyčejných věcí,
sílu ducha
a lahodný sirok.
Machu Picchu
Vklíněné mezi skalami,
tam na koberci z trávy,
ach, přileť na něm za námi
se svými vzpomínkami-
na slunce, jež tě zahřívá
a déšť, který tě chladí,
na vánek, co Ti zazpívá,
prameny, co Tě hladí.
Na divokou, leč plodnou zem,
na osudy Tvých dětí
a na poslední živý den,
co vryl se do paměti.
Dík bohům jsme Tě našli zas,
však co tvá duše tají
je hlavolam, jenž žádá čas.
Jen Inkové Tě znají!
