Článek
Hotelová hala. Majestátní pravotočivé schodiště, kamenná váza ve velikosti adekvátní obřímu onyxovému podstavci. Rozkvetlý pugét běloskvoucích růží ovoněný náramkem perlově nažloutlých kal. Neustávající kročeje široké řeky hostů protkávané ostrůvky zavazadel přivanutých s prvním raním sluncem. Příliv paprsků skrze broskvově ovíněné záclonky čechrá kakaový čepeček jazykově nadané recepční. Různotvářné – ach – naplněné úžasným překvapením schované na hřbetě tureckého koberce spleteného z nejjemnějších snů mladých hospodyněk prolétá kolem naondulovaných hlav posluhovačů. Ti v pozoru, jak sochy těch nejvěrněji hlídajících psů, očekávají příležitost vydobýt minci z bezedné kapsy obtěžkaných pánů a paniček, když ve snaze ulehčit jim, své dlaně i bedra promění v háky a háčky a věšáky a věšáčky a s falešně vyladěným úsměvem odhalujícím pravý právě vyčistění chrup křičí si v duchu o odměnu, jež přijmou s němou poklonou. Vprostřed obrazu rozzuřená tlama výtahové šachty, dusí ve svém chřtánu kdejakého nebojsu, spolyká dobrovolníky jako by jedla životadárnou vodu. Vrásčitá čela stěn pokrytá pihami minulosti – fotografiemi v barvách zebry – znamením, jež nelze vypálit, nehyzdí však a někdy může být i atraktivní, přitahovat pozornost čistých duší, dosud vzpomínkami nezasažených. A nakonec vrtkavý kolotoč s pohlednicemi magnetizující oči příchozích, dráždící i odliv zorniček - odraz všeho, čeho lze být svědkem.
