Článek
V předchozím článku jsme otevřeli jedno z nejcitlivějších témat české společnosti: důchody. Článek je zde:
Ne z pohledu emocí, ale reality. Bez iluzí. Dnes navazujeme. Ne kritikou, ale návrhem. Možná radikálním, ale spravedlivým.
Protože všichni o důchodech jen mluví. Politici slibují, experti počítají, vlády žonglují s miliardami. A vždy je výsledek stejný – všem se nelze zavděčit. Jedni křičí, že mají málo. Druzí, že platí moc. A ve stínu toho všeho se jako kouzelná formulka stále dokola opakuje jedna věta:
„Já jsem si na svůj důchod vydělal.“
Dobrá. Vezměme to vážně. Co kdybychom právě z této věty udělali základ nové důchodové reformy? Vezměme tuto mantru a přetavme ji v systém. Hlavně by se nezavádělo něco nového, ale něco o čem je stejně většina přesvědčena, že to tak je. Ne jako populistické heslo, ale jako férový princip. Tak jednoduchý, že se ho nebude bát ani senior, ani mladý. A tak spravedlivý, že nebude potřeba závidět, přesvědčovat, manipulovat, uplácet.
Jak by to fungovalo?
Každý zaměstnanec nebo OSVČ bude i nadále platit část svých příjmů „na důchod“. Ale nebude to na důchody ostatních. Bude to na ten svůj. Žádné průběžné přerozdělování, žádné prožírání budoucnosti. Stát bude tyto prostředky spravovat, zhodnocovat (např. státními dluhopisy, fondy, akciemi) a každý člověk bude mít jasně vedený svůj důchodový účet. V každý okamžik svého života uvidí, kolik v důchodu bude mít peněz.
Až dosáhne minimální zákonné hranice věku (např. 63 let), bude mít na výběr:
Buď bude dál pracovat a spořit, nebo odejde do důchodu – a celá jeho naspořená částka mu bude jednorázově vyplacena. Navýšená o inflaci, o zisk ze státního zhodnocení. Tím to končí. Žádná měsíční penze, žádné přepočítávání. Dostal jsi, co sis naspořil.
A co s těmi penězi udělá, je jeho volba a zodpovědnost.
Někdo si z nich vybuduje pasivní příjem. Jiný je uloží na účet a bude si z nich ukrajovat. A někdo je možná během půl roku spálí za nové auto, dovolenou nebo dary pro rodinu. I to je v pořádku. Jeho volba.
Ale pak už nemůže nikdo říct, že ho stát o něco okradl. Ani že mu politici „nedali dost“.
Dostal přesně to, co vydělal.
Proč je to spravedlivější?
Tento systém by:
- odstranil mezigenerační napětí, které politici záměrně podněcují – jedni říkají „platím na důchodce“, druzí „mám nárok, celý život jsem makal“.
- dal každému přesně to, co si zaslouží – bez přidělování, rozhodování a zmatků.
- umožnil dědit naspořený důchod, velká výhoda, což současný systém neumožňuje – vdova/vdovec by získal celý zůstatek po partnerovi.
- zvýšil finanční gramotnost – lidé by přemýšleli, plánovali, nespoléhali slepě na stát. I více lidí by řešilo, kolik dostalo tzv. na ruku bokem nebo oficiálně na výplatní pásce. Z toho by profitoval ve výsledku i stát.
- a hlavně: sebral z rukou politikům zbraň uplácení voličů.
Nešlo by už hlasovat za „přidáme vám o 500 Kč víc než támhleti“. Hlas by nebyl výměnou za stovku. Volební (falešné) sliby by ztratily svou sílu, protože důchod už by nebyl rukojmím.
Ano, není to systém pro slabé.
Vyžaduje zodpovědnost jednotlivce, důvěru ve stát, který nesmí zklamat (ale upřímně, pokud by stát neměl finance na výplaty, potom věřte, že to poslední co vás bude trápit je, že vám nepřišel důchod či dávka), a jistou míru odvahy postavit se čelem k realitě.
Ale současný stav? To je klam. Většina lidí si na svůj důchod reálně nevydělala. A proto se dnes místo prosperity, budoucnosti a stability prožírají peníze, které nejsou naše. Které si jen půjčujeme – ale na splácení půjček nekoukáme
Závěrem
Někomu může připadat tento návrh tvrdý. Neobvyklý.
Ale možná právě proto má smysl.
Protože skutečná spravedlnost nevzniká kompromisem. Vzniká pravdou.
A pravda je: Důchod není nárok. Je to důsledek vlastní práce a odpovědnosti.
Nejde mi jen o kritiku systému, který nefunguje. Tento článek je zároveň pokusem navrhnout novou cestu – spravedlivější, přímější a odpovědnější. Cestu, kde stát není chůvou ani zlodějem, ale správcem důvěry. A kde důchod přestane být politickou zbraní, ale zůstane tím, čím má být: výsadou za skutečně odvedenou práci.
☩ Markus Veritatis
