Článek
Vše začalo nenápadnou poznámkou v hromadném mailu SVJ, kde jsou v kopii všichni vlastníci.
„U souseda proběhla chemická deratizace. Ve vedlejším bytě se v pokoji nacházel člověk a nevěděl o tom.“
Dvě věty, a přitom tolik otázek. Jedná se o dva půdní byty v bezprostřední blízkosti. Moderní dřevěné dveře, podle mého odhadu se slušnou škvírou pod nimi.
Jeden z bytů, ten deratizovaný, případně dezinfikovaný, se pravidelně pronajímá přes Airbnb. Domnívám se, že paní majitelka měla na mysli dezinfekci, protože myš nebo krysa by jen stěží zabloudila do osmého patra půdního bytu. Schody jsou dlouhé.
Přesto. Vzpomněla jsem si na díl Sexu ve městě, kdy Carrie Bradshaw objeví v newyorském bytě myš. Dobře. Jestliže i to se může stát, možná mohl být jeden exemplář i v pražském půdním apartmánu.
Praha je světové město. Máme na to. Zajímavé na našem SVJ je, že máme vždycky tolik problémů, že nikdo nestíhá reagovat na maličkosti jako je deratizace. Například schránky. Máme jich dvoje. Ty původní u vchodu se většinovému vlastníkovi nelíbily, esteticky nevyhovující. Nechal asi o tři metry dál vybudovat nové, hezčí, zabudované do stěny. Jenže se mezitím pohádal s kamarádem, který je instaloval, a ten mu odmítl poskytnout klíče. Z principu. Výsledkem je zmatená poštovní doručovatelka, která neví, kam přesně házet poštu a vlastníci, kteří tři roky neměli klíče od vlastních — nových, hezčích — schránek. Já jsem klíče dostala teprve nedávno.
Mezitím jsem poštu lovila se zaťatými zuby a bolestně zmačkanou rukou, protože nějaký srandista na schránky mezitím připevnil jmenovky.
Tolik jen pro nastínění prostředí, ve kterém se pohybujeme. Krysa nebo myš se tam skutečně lehce ztratí. Hledám zoufale v mailech, zda se k deratizaci někdo nevyjádřil. Nikdo. Začínám pro jistotu pečlivě otírat zábradlí na chodbě vlhčenými ubrousky. Mohlo se klidně jednat o blechy, štěnice nebo šváby. Google mi potvrzuje povinnost hlášení na hygieně. Vzpomínka na Carrie Bradshaw rychle přechází.
Přemýšlím úpěnlivě, jak se na tu deratizaci zeptat, aniž bych působila hystericky. Přitom žmoulám v ruce klíčky od nové schránky, které jsem konečně obdržela. Vlastník deratizovaného Airbnb bytu má občas stejnou barvu laku na nehtech jako já, loni na podzim jsme měly zelenou, byl to příjemný moment sounáležitosti. Když mu hoří půda pod nohama, doslova i obrazně, na schůze SVJ posílá rodiče. Starší pár, který vypadá, jako by na Moravě pravidelně zavařoval meruňky. Sedí tiše, usmívají se, nic neschvalují, nic nezamítají a odcházejí dřív než se hlasuje.
A pak mě to napadne. Jako blesk z čistého nebe. Ta deratizace. To období. Dýchací potíže, které mě tehdy dostaly na pohotovost. Nikdo nevěděl, co mi je. Teprve antihistaminikum zabralo.
Sedím, žmoulám klíčky a pomalu skládám v hlavě mozaiku, které se trochu bojím. Možná ta krysa přece jen existovala.
