Článek
Na jaře jsem byla na návštěvě u tetičky. Osmaosmdesát let, bydlí sama, a protože jsem hodná neteř, vyřídila jsem jí během dopoledne všechno, co nestíhala. Pak jsem potřebovala otočit auto. Vjela jsem do podzemní garáže – závory byly nahoře, volně – otočila jsem se a vyjela. Strávila jsem tam deset minut. Možná dvanáct.
Za dva dny tetičce přišel účet na 950 korun. A vzápětí upomínka na 1 800 korun. Zavolala mi celá nesvá. Přeposlala mi to. A já se jala zjistit, co se vlastně stalo. V jejich systému jsem našla Fotku prohřešku a položku: nezaplacený poplatek. Necelých patnáct korun.
Parkovací společnost nemá email. Má telefonní číslo. Robot mi laskavě vysvětlil, že závory nahoře nic neznamenají, že jsem si měla vystoupit, přečíst instrukce vylepené na plakátech a vyjet si lístek z automatu uvnitř – nikoli od závory, kde žádný automat není. A pak se zeptal, zda mě může spojit s lidským spolupracovníkem. Řekla jsem ano. Lidská spolupracovnice mi potvrdila, že zaplatit musím, ale upomínku za 1 800 korun může pozastavit. Ujistila jsem ji, že zaplatím. A skřípala jsem zuby.
Pak jsem googlovala. Google mi sdělil, že soudy opakovaně dávají za pravdu lidem, kteří odmítají platit vysoké pokuty za bagatelní přestupky. Že je to neetické. Že na to existuje judikatura. Zavolala jsem znovu. Tentokrát mladík. Zeptal se, jestli jsem majitelka auta. Jsem upřímný člověk. Řekla jsem, že nejsem. Prý může mluvit jen s majitelem. Vysvětlila jsem mu, že majitelka je moje tetička, které je osmaosmdesát let, a že mu ji mohu dát k telefonu.
Nevím přesně, co mě popohánělo. Možná spravedlnost. Možná těch patnáct korun.
Začala jsem mluvit tenkým, chvějícím se hláskem. Trochu jsem kňučela. Postěžovala jsem si na 1 800 korun, na věk, na to, že nerozumím, jak se taková věc vůbec dělá.
Uspořádala jsem mu krátký, ale důstojný koncert stařeckých nářků.
Mladík kolaboval někde po třetí minutě. Zhluboka se nadechl a pravil, že to celé odstornuje. Poděkovala jsem mu několikrát. Bez špatného svědomí.
Pak jsem si v jejich systému zkontrolovala, zda storno skutečně provedl. Provedl.
Zavolala jsem tetičce a uklidnila ji.
Závory byly otevřené. Dluh byl patnáct korun. A někdy se spravedlnosti musí pomoci na nohy. Ano – nenapodobujte mě. Jsem nevhodný vzor.
