Článek
Rozhodla jsem se to zkusit. Po letech, po rozchodu, po tom všem – řekla jsem si, proč ne. Jsem žena v nejlepších letech, vím, co chci, a nebojím se to hledat.
Co jsem ale nenašla, mě přivedlo k zamyšlení.
Na bezplatných seznamkách se hemží profily mužů, kteří píší o touze po „upřímném vztahu“, po „té pravé“, po společných večerech u vína. Jenže když přijde na věc – na skutečnou schůzku, na kávu, na setkání dvou živých lidí – je vždy něco v cestě. Práce. Děti. Čas.
Pravda je jiná a všichni ji dobře známe: většina z nich je ženatá.
Nepotřebují se potkat. Nepotřebují vztah. Potřebují virtuální únik – pár zpráv, trochu napětí, možná fotku. Uspokojí se, zavřou telefon a jdou zpátky ke svým ženám – o kterých přitom tvrdí, že je nemají, že jsou před rozvodem, po rozvodu, nebo že jsou „zadaní, ale ne ženatí“. To je totiž velký rozdíl. To je totiž opravňuje si užívat virtuálně.
Jenže to nestačí na to, aby odešli. Stačí to ale na to, aby podváděli – a to nejen fyzicky. Mentální nevěra má svou vlastní krutost.
A ty skutečné ženy doma o tom pravděpodobně nemají tušení. Říkají si: „On luští křížovky na internetu.“
A my ženy po padesátce? My se v tom všem učíme číst mezi řádky.
Není to o penězích. Je to o mindsetu.
Randění v Česku začíná často nenápadně – otázkou, zda máte WhatsApp, nebo jestli raději napíšete e-mail. Volání? To je drahé, to jim za to nestojí, když to jde i zadarmo, že. A v tu chvíli si uvědomíte, že nejde jen o komunikaci. Jde o mindset – způsob myšlení. O to, kdo je ochotný investovat čas, energii a pozornost, i když to „něco stojí“.
Na jednom rande mě doprovodil na autobus. Ne proto, že by byl galantní – ale aby měl jistotu, že si nezavolám taxík. I když bych si ho klidně zaplatila sama. Taxík není drahý. Drahý je mindset za tím. Když je pro někoho „drahé“ ti zavolat, možná je „drahé“ i všechno ostatní – i když si to platíš sama. Což on nemůže dopustit, vypadal by blbě.
Znám příběh jedné slečny, kterou milenec tramvají vyvezl nahoru na Pražský hrad a pak slavnostně prohlásil: „Tohle všechno ti pokládám k nohám.“
I Panoramu. Podotýkám.
Parfém jako hrozba
Pak přišlo nevinné téma – vůně. „A kolik tak stojí?“ zeptal se. „Třeba dva tisíce.“ „Tak to si zvládneš koupit sama, ne?"
Nešlo o parfém. Šlo o to, že se najednou cítil ohrožený. Někdy nejde o peníze – jde o to, že slyší „líbí se mi hezké věci“ a přeloží si to jako „bude mě to stát moc“.
Boháč, který nesolil
Pak jsem začala randit s boháčem. Vyvařoval mi každý večer, ale… aby ušetřil. Nesolil jídlo, takže jsem musela chválit, i když mi to nechutnalo.
A tehdy mi došlo: peníze samy o sobě nic neřeší. Můžeš mít dost – a stejně žít, jako bys měl nedostatek. Luxus není o penězích. Je o přístupu.
Větrníčky na balkoně
Jedno odpoledne jsem nám koupila větrníčky ke kafi. Vzal oba a odnesl je na balkon. „Prý má rozbitou lednici,“ vysvětlil. A nenabídl mi ani jeden.
Nešlo o sladkosti. Šlo o přístup. Malá gesta odhalují velké věci.
Alergie na rtěnku, alergie na kočku, alergie na lásku
Jeden byl naturalista, alternativní. Všechno fajn – dokud jsme se nelíbali. Najednou mu otekly rty. „Asi jsem alergický na tvoji rtěnku,“ vysvětlil.
Jiný byl alergický na vůně i na kočku. „Z lásky ke mně bys tu alergii mohl překonat,“ navrhla jsem. Odpověď? Nechtěl už ani na kafe.
A pak jsou české ženy
Upřímně – obdivuji je. Jako učitelka němčiny jsem nahlédla do různých domácností. Perfektní manikúra, upravený účes, postava. A navíc: dělají nákupy, organizují domácnost, platí za hezké věci.
Český chlap? Stará se o auto, přiklepuje prkénka. Možná nákup v supermarketu. Perfektní tým – pokud je oceněn. Nerovnováha, pokud ne.
Co jsem se naučila
Randění v Česku je mix reality, mindsetu a humoru. Někteří šetří na všem, co by mohlo být příjemné. Někteří mají peníze, ale šetří energii i zážitky. A někdy stačí rtěnka, parfém nebo větrníček, aby se ukázalo, kdo opravdu stojí o to být s tebou.
Nejde o peníze. Nejde o dokonalost.
Jde o přístup, energii a ochotu sdílet.
Ne všechno, co je levnější, je výhodnější. Někdy tím nejvíc šetříte… na vlastním životě.
…chlapy 😊
