Článek
„Vezmete si vánoční pečivo. Vy vypadáte, že pečete.“
Jeho krásné medvídkové oči se hluboko zahleděly do mých modrých, trochu vypouklých.
„Ne, ne nepečу,“ odpovídám ostře.
„Vy mi nabízíte vánoční pečivo?“ Udivuju se naoko.
Ještě jsem měla v uších jeho jízlivou poznámku z minulého týdne, že vánoční cukroví chutná před Vánocemi nejlíp, a pak už ne, že? Zřejmě tento týden změnil taktiku a byl pevně rozhodnutý, že mi prodá co nejvíc lahůdek, aby se kšefty hýbaly. Protože místo 10 dkg šunky mi nakrájel 15 dkg a místo 10 dkg uheráku 18 dkg. Přitom laskavě poznamenal: „Šunku smíme.“
Celý týden jsem si lahůdkáře z Vinohrad představovala, jak se mnou zavře ve svém předvánočním lahůdkářství, obváže mi oči černou saténovou páskou jako z filmu 9 1/2 týdne a bude mě krmit quiche, vlašským a bramborovým salátem, a přitom mi vášnivě líbà ňadra.
K čemu je mi krásný lahůdkář z Vinohrad s lahůdkářstvím, když by mě chtěl mít hubenější? Jeho sexappeal je přece měřitelný v dekách lahůdek, který nabízí. Od uzeného lososа po luxusní kachničku za 1000 Kč, kterou jsem si samozřejmě odepřela - nejsem blázen, viď.
Ačkoliv mi naducané dvoukilové, vykrmené a vykuchané zvíře nabízí v dlani, kterou balancuje v jedné ruce před mýma očima, a přitom mi zase hledí do očí a tentokrát se přitom vilně usmívá.
Opakovaně ostře odvětím s údivem: „Vy mi nabízíte cukroví?“ A přitom koukám na tu kachnu v jeho dlani, aby pochopil, že já jsem pochopila, a aby taky pochopil, že si Vánoce zkazit dietou nedám.
„Určitě je v téhle letech ženatý nebo gay,“ bleskne mi hlavou. Předvídatelné zklamání, jen ať se nedělá.
"Šunečku jsem vám nepočítal, byla to ta poslední patička usmeje se lahůdkář přívětivě.
Jdu se skrýt do zadních prostor obchodu, zpracovat, že mu nestojím za diamant, ale jenom za poslední patičku… A nesmyslně dlouho si tam prohlížím červenou řepičku a med medovicovitý, jež se vyrábí ze sladkých výměšků hmyzu, jak udiveně čtu.
Lahůdkář se po špičkách kolem mě proplíží, div nečupitá.
„Máte krásný parfém,“ hodnotí uznale.
„Děkuji,“ odvětím krátce.
„Nechtěla byste tyhle ravioli? Jsou plněné kozím sýrem. Zcela zadarmo, jsou prošlí až zítra,“ dodává.
Přinutím se k úsměvu. Jo, chlapečku, já přesně vím, co si zač. Tady mě budeš krmit ravioly a doma máš sedět babu s dvouma děťma, a ta mě pak zmlátí jako Sara Saudková do zelena. Nebo gay manžela, který pro tebe celý den vaří guláš a mává Pride vlajkou už od dveří.
Zakoulím očima, vezmu si těstoviny a důrazně podotknu: „Nic není zadarmo.“
