Článek
Stává se čím dál tím častěji, že průměrný turista, netvrdím že každý, vlítne do cizího města, kde ho přejede auto, tramvaj nebo se utopí ve Vltavě. Leze po horách „jen tak“, třeba v žabkách - a pak se diví, že ho zavalí lavina nebo zabije pád kamene.
Když papež přiletí do nové země, první, co udělá, je, že políbí zem. Klekne si přímo na letištní plochu a políbí ji. Proč? Protože papež chápe něco, co průměrný turista ne: „Cizí místo vás může zabít.“ Ne ze zlosti. Prostě proto, že nejste jeho součástí.
Znalost nestačí. Potřebujete přijetí.
Můžete znát každou ulici v Praze. Můžete mít mapu, GPS, aplikaci v mobilu. Můžete vědět, kde jede tramvaj a kde teče Vltava. Ale pokud vás Praha nepřijme, může vás zabít - jako ostatně každé velkoměsto na světě.
Cizinec neví, že při vichřici v Praze není radno pobývat venku. Že staré budovy mohou shazovat římsy. Že v zimě, když taje sníh, padají ledové kry. Že centrum Prahy při špatném počasí může být smrtelně nebezpečné. Místní to vědí automaticky. Při vichřici zkracují cestu kolem starých domů, zalezou do vchodu nebo do metra.
Cizinec si možná neuvědomuje, že Praha má kopce - a že auto na kopci bez zajištěné brzdy může být smrtelné.
Prosinec 2025, Čechův most. Cizinec skočí do Vltavy. Možná pod vlivem alkoholu. Možná si myslí, že to zvládne. Vltava mu zřejmě připadá jako klidná řeka - jako řeky v jeho zemi. Ale Vltava v prosinci je ledová past. Teplota vody kolem 4°C. Proudy, které vás stáhnou. Termický šok, který paralyzuje svaly během vteřin.
Věděl, kde je Vltava? Ano. Viděl ji? Ano. Věděl, že to není říčka, kterou jen tak přeplave? Zřejmě ne. A není ani první, ani poslední.
V cizím prostředí ztrácíme neviditelný štít
Doma můžete tisíckrát udělat něco riskantního a nic se nestane. Sejdete z chodníku, nepodíváte se, projdete zkratkou přes nebezpečné místo - a projdete. Máte štěstí. Ale v cizím městě se ta ochrana tenčí.
Protože ochrana není jen ve vašich znalostech. Je ve VZTAHU mezi vámi a místem. Domácí člověk je součástí města. Město ho zná. Chrání ho - ne vždycky, ale často.
Papež vs Vachler: Dva rituály přežití
Papež: Políbí zem. Říká: „Zdravím tě, země. Neznám tě. Prosím, přijmi mě.“ Je to rituál navázání vztahu. Papežové to dělají pokaždé. Přežili tisíce cest do cizích zemí. Ví, co dělají.
Petr Vachler, český producent: Chodí rád, jak známo, bos. Cítí každý kámen. Každou vibraci. Není nad zemí - je S ní.
Oba dělají totéž: navazují vztah se zemí. Respektují ji. A zároveň ji s úctou dominují. Aby je, prostě řečeno, nesežrala.
A cizinci pozdraví zemi? Ne, vlítnou do Prahy, nebo jak už jsem říkala do jakéhokoli velkoměsta na světě, s kufrem a Airbnb rezervací. Bez pokory. Bez vztahu. Jen s mapou a úmyslem sbírat zážitky, jen aby stály za to.
P.S. Komu je líbání země a chození bos příliš, ať si alespoň uvědomí, že není doma a že malý pozdrav, modlitba, nebo požehnání mu pobyt na cizím území ulehčí a možná ho i ochrání.A že my všichni se někdy stáváme cizinci - přinejmenším když odjedeme do cizí země.
