Článek
No rozhodně je tato informace ideál a standard to fakt nebyl. Ani ve svém okolí jsem nikoho takového nezažila. Já jsem žila v Čechách a moje máma na Moravě, navíc ještě chodila do práce, takže hlídala jen o prázdninách, pokud jí to čas dovolil. Tenkrát rodily ženy v podstatě nižším věku než dnes a babičky prostě ještě chodily do práce.
Asi jsme tenkrát přistupovali k dětem jinak. Oba s mužem jsme to měli tak, že děti jsme chtěli a byli jsme na výchovu sami, ani jsme nechtěli přehazovat zodpovědnost na někoho jiného. Pomoc jsme vyhledávali jen velmi výjimečně, když nastala nějaké krize. Jako když naše děti onemocněly neštovicemi, ale postupně, jejich marodění se vůbec nepřekrývalo a táhlo se tedy několik týdnů. My s mužem jsme se vystřídali v hlídání, ale na poslední dítě jsme požádali o výpomoc moji mámu. Tchýně sice bydlela o hodně blíž, ale hlídat moc nechtěla. Pokud se nabídla, tak v době, kdy jsme to nepotřebovali.
Nevím, kde bere autorka přesvědčivé informace, ale ani jako děti nás naše slovenská babička nehlídala, jezdili jsme tam tak na týden o prázdninách, a proto, abychom měli pestřejší prázdniny. Naše babička rozhodně hlídací nebyla, to spíš už děda.
Jistě našly se tenkrát výjimky, kdy byla babička vždy po ruce a pomáhala, ale já znám takové případy i z dnešní doby a domnívám se, že počet je zhruba stejný jako v době, kdy nás vychovávaly naše mámy a v době, kdy jsme vychovávaly svoje děti my.
Já jsem svoje děti nechtěla nikam předávat, chtěla jsem s nimi trávit čas, chtěla zažívat divadelní představení, výstavy, návštěvy ZOO apod. a taky jsem s nimi hodně času strávila a máme hodně společných zážitků. Těší mě, že děti na to dodnes rádi vzpomínají, a dokonce mi připomínají příběhy, které já jsem už dávno zapomněla.
Autorka má pocit, že za absenci babiček platí vysokou cenu a upozorňuje na to, že balancuje mezi prací a péči. Ale dřív to nebylo jinak, a ještě je nutné podotknout, že tenkrát jsme neměli tolik vymožeností, jako mají ženy dnes. O tom nelze pochybovat, dnes je v domácnosti tolik pomocníků, o kterých my jsme tenkrát mohly jen snít. A není to jen jednodušší praní s automatickou pračkou, se sušičkou ubyla nutnost věšení a sbírání prádla, robotické vysavače vyluxují i v době naší nepřítomnosti, a tak bych mohla pokračovat. Je pravda, že dnes se žije rychleji a čas nám spotřebovávají i různé vymoženosti prostřednictvím internetu a digitálních aplikací, které neslouží jen k zábavě, ale i práci, je přehršle informací, které je nutné zpracovat. V žádném případě si nemyslím, že by to dnešní matky měly jednodušší než my tenkrát a měly snad víc času. Jen doba je jiná.
Ani moje děti nevyužívají babičky k permanentnímu hlídání, vlastně si o děti většinou říkám sama. A když jsem velmi výjimečně požádána o hlídání, vždy tomu předchází otázka, jestli mám ale čas a nemám něco jiného. Moje děti předpokládají, že mám ještě svůj život. A výchova dětí a trávení s nimi co nejvíc času je i pro ně prioritou.
Dnes jsem měla potřebu na článek reagovat a některé věci uvést podle svých zkušeností na pravou míru. Zevšeobecňovat nějaký problém a uvádět jej jako standard je vždy velmi neobjektivní a jen málokdy ukazuje pravou skutečnost.
