Článek
Babiš se zastal odsuzovaného Okamury přes odlišný názor všech a vlastně se to dalo čekat. Vzhledem k hrozbě vydání k trestnímu stíhání jsou oba na stejné lodi. Při sesazení Okamury by pravděpodobně ztratil hlasy proti svému vydání celé skvadry poslanců SPD. Otázka samozřejmě je, jestli si vůbec uvědomuje nebezpečnost výroků Okamury. Obávám se, že ve své hlouposti nikoliv. Už dlouho se ptám, proč světu začínají vládnout lidé s nízkou inteligencí? Proč jsou voleni?
Babiš na Instagramu hájil Okamuru slovy, že nemluvil jako předseda Poslanecké sněmovny, ale výhradně jako předseda SPD. To má být v pořádku? „O projevu Tomia Okamury si myslím to, že pan předseda SPD to pojal jako projev předsedy SPD. Mluvil hlavně na své voliče. Možná se svým projevem snaží získat i voliče STAČILO!,“ uvedl Babiš jako by to byl snad volební meeting. Očekával prý od něj, že osloví celou společnost. To byla celá Babišova kritika Okamury, který svůj projev pojal jako stranickou agitku, a ještě stačil urazit celou Ukrajinu. Seriál ostuda tedy pokračuje dalším dílem a na zastavení nestačí ani většina společnosti.
Následně se Babiš zabýval jen srovnáváním se svým vlastním projevem, který si pochvaloval. Zřejmě má pocit, že to byl projev státníka. Ale projevy jsem už rozebírala v jiném článku, není třeba se tedy znovu tomu věnovat. Rovněž rozkryl další téma, které zvyšuje emoce ve společnosti, a nepopírám, že já patřím ke kritikům také, a tím je Filip Turek. Nic se nezměnilo, Turek je stále nominován na ministra životního prostředí a podle Babiše by měl dostat šanci: „Za mě by měl dostat šanci a přesvědčit veřejnost, že chce svou minulost i různé výroky odpracovat a napravit.“ Jako by to byl nějaký konkurz nebo soutěž. Tady se opět opakuju, tohle už jsem psala. Ale protože se chová politická „elita“ pořád stejně, točí se i pořád stejná témata. Nevím, jestli si Babiš uvědomuje, že má vedle sebe partnery ve vládě, kteří nejdou „ukočírovat“ a ještě si tam nasadí namyšleného a sebestředného Turka?
A opět zaznívá pomýlený výrok, že máme svobodu slova a Okamura si tedy může říkat, co chce. Myslím, že většině z nás je jasné, že svoboda slova není absolutní a nikdy nebude. Jsou hranice, za kterými svoboda slova končí. Ale pro některé svoboda slova žádné hranice nemá a Okamura jako zástupce státu se rozhodně nemůže vyjádřit jakkoliv a k čemukoliv. Tento názor má i politický komentátor Thomas Kulidakis s tím, že SPD snad musela současné opozici za její reakci zaplatit, neboť podle něj přehnané odmítání Okamurovi akorát zvýšilo dosahy. „Původně jsem projev Tomia Okamury neslyšel, ale po tom všem, co se strhlo, jsem si ho tedy pustil. To musela snad SPD opozici zaplatit za takovou reklamu,“ dodal Kulidakis s tím, že máme svobodu slova a Tomio Okamura si může říkat, co chce a každý pak má právo s tím souhlasit, nebo nesouhlasit.
Okamura se stal velkou hrozbou, ale očekávat, že jej Babiš srovná, je naivní. Stejně jako se nesnaží srovnat Macinku, který si dovolí zavolat ukrajinského velvyslance na kobereček, místo aby se mu omluvil.
Tímhle vším nahrává vládní koalice Rusku a odvrací se nejen od Ukrajiny, ale i od spojeneckých zemí, které vnímají obrannou válku Ukrajiny i jako obranu nás všech. Jen doufám, že za chvíli nebudeme potřebovat pomoc my, protože po tomhle postoji nám pravděpodobně nikdo nepomůže. A už ani nesejde na tom, že v plejádě kontroverzních výroků se ještě vyjádří místopředseda hnutí SPD Radim Fiala a zpochybní, že za výbuchem ve Vrběticích v roce 2014 nestojí Rusové. Není to prý prokázané a vyhoštění desítek ruských diplomatů v této souvislosti ještě za vlády Babiše evidentně není směrodatné. A ani jasná fakta, že za smrtelným výbuchem byla ruská tajná služba. V Otázkách Václava Moravce Fiala označil Ukrajinu za „nejzkorumpovanější zemi na světě“. Ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského popsal jako „představitele nějakého ukrajinského režimu, kterého si tam nechali“ a zpochybnil jeho mandát.
Každý den vstávám s tím, že se třeba aspoň trochu něco změnilo. Jsem naivní optimista, protože každým dnem objevujeme větší dno a padáme níž. Někdy bych si přála být lhostejnější k veřejnému dění. To ale neumím a o politice debatujeme i doma.
