Článek
Sama s císařem zkušenosti nemám. Mám za sebou tři porody, nejhorší byl ten třetí. Mám tři dospělé děti a nejmladší dcera rodila císařem a nejvíc ji poznamenal právě přístup ostatních matek. Měla pocit, že není správná matka, když neporodila dceru přirozeně a trápila se tím.
Nevím, jestli kritizující přesně ví, kdy se přistupuje k císařskému řezu. Je třeba podotknout, že císařský řez se neprovádí na přání, tedy bez závažného medicínského důvodu. Málokdy je tento porod naplánován předem, to už musí být předem jasná překážka u ženy, která bude rodit. Ve většině případů je to tak, že se prostě přirozený porod zkouší a někdy dost dlouho. Žena si tedy většinou prožije téměř všechny porodní fáze a bolesti s tím spojené a k císaři se přistupuje někdy až po několika hodinách, když už by hrozila újma ženě či dítěti. Takže žena prožije stejně to nejhorší z celého porodu, protože upřímně poslední fáze porodu už není takové drama. Je to většinou už šup šup a myslím, že to mohu posoudit na základě svých zkušeností ze tří porodů. Ten konec už byl snesitelný na rozdíl od předchozích fází. Možná proto, že už jsem věděla, že se konec blíží.
Tak se ptám proč? Proč zbytečně ubližujete svými soudy? Porod přece není žádná soutěž. Navíc přirozený porod málokdy s sebou přináší nějaké následky do budoucna. To se ovšem nedá říct o císaři. Některé ženy mají problémy s jizvou i několik dalších měsíců, nehledě na to, že po císaři se rodička nesmí namáhat, nosit těžké věci, nemůže dlouho sportovat apod. A ani miminko není zrovna lehké.
A jak píše autor, každý máme práh bolesti někde jinde a soutěž o to, kdo zažil větší bolest, patří spíše na základní školu. A myslím si, že tohle je velmi osobní věc a nikomu okolo nepřísluší hodnotit a posuzovat. Navíc to velmi ubližuje a po porodu je psychika minimálně těch šest týdnů narušená, takže žena má problémy sama se sebou, s novou situací, s péčí o miminko a chvíli trvá, než se to usadí do správných kolejí. A tohle fakt nepomáhá.
Ale hlavně pořád nechápu proč…
