Článek
Člověk má pocit, že to jinak ani nebylo. Změna ale přišla s Babišem, který z vlastního problému dělá zbaběle politický boj, a ještě je v tom podporován. Mezi podporovateli je i bývalá ministryně spravedlnosti Válková a je šokující, že sama znevažuje nezávislost justice.
Dřív skandál znamenal konec politika a jeho rezignaci. A v novodobé historii jich bylo dost. Premiér Stanislav Gross rezignoval v roce 2005 kvůli nejasnostem kolem koupě svého bytu. Jan Kalvoda, místopředseda vlád Klause rezignoval na funkci a vzdal se i poslaneckého mandátu z důvodu neoprávněného používání titulu, ze stejného důvodu rezignovali poslanci Ondřej Zemina a Pavla Jurková. V Zemanově vládě rezignoval ministr financí Ivo Svoboda a následně byl trestně stíhán. Z dalších rezignací, kterých bylo opravdu dost, zmíním premiéra Nečase, který rezignoval, i když nečekal na soud a ani nebojoval proti vyšetřovatelům. Nepsané pravidlo tehdejší politiky bylo: skandál je hrozba pro kariéru i pro stranu. Nikdo z nich nebyl trestně stíhán a ani nebylo zapotřebí je vydávat poslanci. Všichni věděli, že poslanecká imunita se nevztahuje na podezření z nestandardního chování a už vůbec ne na trestní stíhání.
Dnes si sedí Babiš jako na trůnu trestně stíhaný a ve střetu zájmů, který místo toho, aby se stáhl, protože nebyl vydán, utočí na všechny okolo a vyhrožuje, že se nebojí, že bát se máme všichni. Možný dotační podvod ve výši 50 milionů Babiše nijak nezasáhl a nic neznamená, když jej spáchá miliardář a majitel hnutí. Přestala platit základní pravidla, že i politik je podřízený zákonům a institucím stejně jako my ostatní. Demokracie přestává fungovat. Babiš bez hranic je příkladem ostatním členům vlády i poslancům, kteří nad ním drží ochranu a jednají stejně s pocitem, že mohou všechno, protože vládnou a Česko jim patří.
A tak Turek řídí ministerstvo ministra Igora Červeného a na poradách dává najevo, že on je ten, kdo určuje agendu a kdo to tam řídí. Investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná objasňuje: „Na některých akcích vidíme ministra Igora Červeného, jak stojí v ústraní. Lidé, kteří mají jednat s ministrem, jsou zaražení, že s nimi za rezort jedná Filip Turek.“ A šokováni a zmatení jsou především zaměstnanci, kteří spadají pod ministra nikoliv pod Turka, který jim nezákonně bez pravomocí přiděluje úkoly. Zmocněnec neuvolnil ministrovi pracovnu a sám si ji přivlastnil, ale o tom už jsem psala v článku Zmocněnec si hraje na ministra. Ministerské křeslo ani kancelář nepředal - Médium.cz.
Další Motorista Macinka bez nějaké debaty s odborníky chce zrušit službu, kterou si stát platí od roku 1936. Ministr zahraničí informuje o ukončení spolupráce s Českým rozhlasem, kde stát platí jeho zahraniční vysílání. „Rozhodl jsem také o vypovězení smlouvy s Českým rozhlasem na zahraničním vysílání rozhlasu, což v letošním roce bude znamenat snížení o 8,75 milionu na konečných 26,25 a od roku 2027 na 0 korun“, oznámil Macinka již 11. února na jednání poslanecké sněmovny. Konkrétnější nebyl. Zahraniční vysílání Českého rozhlasu je ale určeno zákonem. Macinka považuje v době internetu státní podporu vysílání Českého rozhlasu do zahraniční za zbytečnou. Srovnávat internet plný dezinformací, lží a chaosu i ze strany vlády s oficiálním vysíláním, kde se dá předpokládat určitá a již prověřená objektivita, je opět důkazem nekompetentnosti, nevzdělanosti a přezíravosti ministra zahraničí. A opět si ani neověřil, že zahraniční vysílání Českého rozhlasu funguje v současnosti především jako digitální platforma.
Zákon o Českém rozhlase říká: „Náklady spojené s vysíláním Českého rozhlasu podle § 3 odst. 2 hradí Česká republika ze státního rozpočtu.“ Zahraniční vysílání Českého rozhlasu je tedy službou státu, kterou Český rozhlas zajišťuje na základě zákona o Českém rozhlasu. A stát také hradí náklady.
Bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček vysvětluje důležitost vysílání: „Pro menší zemi, jako je Česko, je aktivní veřejná diplomacie klíčovým nástrojem prosazování národních zájmů. A její součástí je i schopnost různými kanály komunikovat nejen s politiky a diplomaty v zahraničí, ale i se širokou veřejností v jiných zemích. Cizojazyčné vysílání Českého rozhlasu má v tomto důležitou roli.“ Zahraniční vysílání Českého rozhlasu podle něj pomáhá systematicky informovat o dění u nás, vysvětlovat naše postoje k mezinárodním otázkám a ve výsledku i přispívá k budování povědomí o Česku a k jeho dobrému jménu ve světě. A nemusím být odborník, abych věděla, že důvěryhodné veřejnoprávní médium internet rozhodně nenahradí. Na to mi stačí selský rozum, který se už dávno někam vytrácí.
