Hlavní obsah

Dříve byl skandál pro politika hrozba a znamenal rezignaci. Dnes je výhoda?

Foto: Pixabay

Člověk si zvyká na politickou scénu bez morálky, plné lži, bez omluv, bez odstoupení, kde se naopak útočí na policii, zpochybňují se státní zástupci, obviňují soudy jen pro vlastní prospěch.

Článek

Člověk má pocit, že to jinak ani nebylo. Změna ale přišla s Babišem, který z vlastního problému dělá zbaběle politický boj, a ještě je v tom podporován. Mezi podporovateli je i bývalá ministryně spravedlnosti Válková a je šokující, že sama znevažuje nezávislost justice.

Dřív skandál znamenal konec politika a jeho rezignaci. A v novodobé historii jich bylo dost. Premiér Stanislav Gross rezignoval v roce 2005 kvůli nejasnostem kolem koupě svého bytu. Jan Kalvoda, místopředseda vlád Klause rezignoval na funkci a vzdal se i poslaneckého mandátu z důvodu neoprávněného používání titulu, ze stejného důvodu rezignovali poslanci Ondřej Zemina a Pavla Jurková. V Zemanově vládě rezignoval ministr financí Ivo Svoboda a následně byl trestně stíhán. Z dalších rezignací, kterých bylo opravdu dost, zmíním premiéra Nečase, který rezignoval, i když nečekal na soud a ani nebojoval proti vyšetřovatelům. Nepsané pravidlo tehdejší politiky bylo: skandál je hrozba pro kariéru i pro stranu. Nikdo z nich nebyl trestně stíhán a ani nebylo zapotřebí je vydávat poslanci. Všichni věděli, že poslanecká imunita se nevztahuje na podezření z nestandardního chování a už vůbec ne na trestní stíhání.

Dnes si sedí Babiš jako na trůnu trestně stíhaný a ve střetu zájmů, který místo toho, aby se stáhl, protože nebyl vydán, utočí na všechny okolo a vyhrožuje, že se nebojí, že bát se máme všichni. Možný dotační podvod ve výši 50 milionů Babiše nijak nezasáhl a nic neznamená, když jej spáchá miliardář a majitel hnutí. Přestala platit základní pravidla, že i politik je podřízený zákonům a institucím stejně jako my ostatní. Demokracie přestává fungovat. Babiš bez hranic je příkladem ostatním členům vlády i poslancům, kteří nad ním drží ochranu a jednají stejně s pocitem, že mohou všechno, protože vládnou a Česko jim patří.

A tak Turek řídí ministerstvo ministra Igora Červeného a na poradách dává najevo, že on je ten, kdo určuje agendu a kdo to tam řídí. Investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná objasňuje: „Na některých akcích vidíme ministra Igora Červeného, jak stojí v ústraní. Lidé, kteří mají jednat s ministrem, jsou zaražení, že s nimi za rezort jedná Filip Turek.“ A šokováni a zmatení jsou především zaměstnanci, kteří spadají pod ministra nikoliv pod Turka, který jim nezákonně bez pravomocí přiděluje úkoly. Zmocněnec neuvolnil ministrovi pracovnu a sám si ji přivlastnil, ale o tom už jsem psala v článku Zmocněnec si hraje na ministra. Ministerské křeslo ani kancelář nepředal - Médium.cz.

Další Motorista Macinka bez nějaké debaty s odborníky chce zrušit službu, kterou si stát platí od roku 1936. Ministr zahraničí informuje o ukončení spolupráce s Českým rozhlasem, kde stát platí jeho zahraniční vysílání. „Rozhodl jsem také o vypovězení smlouvy s Českým rozhlasem na zahraničním vysílání rozhlasu, což v letošním roce bude znamenat snížení o 8,75 milionu na konečných 26,25 a od roku 2027 na 0 korun“, oznámil Macinka již 11. února na jednání poslanecké sněmovny. Konkrétnější nebyl. Zahraniční vysílání Českého rozhlasu je ale určeno zákonem. Macinka považuje v době internetu státní podporu vysílání Českého rozhlasu do zahraniční za zbytečnou. Srovnávat internet plný dezinformací, lží a chaosu i ze strany vlády s oficiálním vysíláním, kde se dá předpokládat určitá a již prověřená objektivita, je opět důkazem nekompetentnosti, nevzdělanosti a přezíravosti ministra zahraničí. A opět si ani neověřil, že zahraniční vysílání Českého rozhlasu funguje v současnosti především jako digitální platforma.

Zákon o Českém rozhlase říká: „Náklady spojené s vysíláním Českého rozhlasu podle § 3 odst. 2 hradí Česká republika ze státního rozpočtu.“ Zahraniční vysílání Českého rozhlasu je tedy službou státu, kterou Český rozhlas zajišťuje na základě zákona o Českém rozhlasu. A stát také hradí náklady.

Bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček vysvětluje důležitost vysílání: „Pro menší zemi, jako je Česko, je aktivní veřejná diplomacie klíčovým nástrojem prosazování národních zájmů. A její součástí je i schopnost různými kanály komunikovat nejen s politiky a diplomaty v zahraničí, ale i se širokou veřejností v jiných zemích. Cizojazyčné vysílání Českého rozhlasu má v tomto důležitou roli.“ Zahraniční vysílání Českého rozhlasu podle něj pomáhá systematicky informovat o dění u nás, vysvětlovat naše postoje k mezinárodním otázkám a ve výsledku i přispívá k budování povědomí o Česku a k jeho dobrému jménu ve světě. A nemusím být odborník, abych věděla, že důvěryhodné veřejnoprávní médium internet rozhodně nenahradí. Na to mi stačí selský rozum, který se už dávno někam vytrácí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz