Článek
Návrh počítal s nahrazením známkování slovním hodnocením od září 2027 pro první třídu, pro druhou v roce 2028. Poslaneckou novelu bude muset znovu projednávat Sněmovna.
Z novely by měla být rovněž odstraněna pasáž, podle níž by žáci nemohli opakovat první třídu a bez ohledu na prospěch by postupovali do druhého ročníku. Senát nesouhlasil ani se záměrem zavádět asistenty pedagoga ve třídách s více než 15 žáky.
Návrh novely by měl i posunout termín zápisu do první třídy základní školy z dubna opět na 15. leden až 15. únor. V návaznosti na to by měl být změněn i termín zápisu do mateřských škol na 15. březen až 15. duben z nynějšího termínu poloviny května.
Co se týká slovního hodnocení, důvodem je prý, aby se děti neučily kvůli známkám, ale kvůli dovednostem a má zároveň oslabit obavy rodičů ze školního neúspěchu. Myslím si, že chtít po tak malých dětech, pro které je známkování či hodnocení hvězdičkami naprosto srozumitelné a přináší jim radost, aby porozuměli slovního hodnocení, je příliš. Naopak se domnívám, že se vytratí radost se učit, když děti neuvidí konkrétní výsledek svého snažení a slovní hodnocení není totéž jako hvězdička či jednička. V první a druhé třídě jsou děti na slovní hodnocení ještě malé a podle mě se tímto kýženého cíle nedosáhne.
ilustrační foto
Mám tři děti, dnes už dospělé, a vzpomněla jsem si, když naše třetí dítě šlo do první třídy. Vyhýbala jsem se tomu, aby byly děti příliš vepředu, když nastupovaly do školy. U třetího dítěte se mi to nepovedlo. Dcera měla příklad u starších sourozenců a už ve čtyřech letech četla slabikář. Nejdřív jsem si myslela, že si text zapamatovala nazpaměť, když z něj četla starší dcera, a tak jsem otočila slabikář na konec. Byla jsem v šoku, neuměla sice slabikovat, ale po písmenkách si skládala slova a přečetla vše. Byla hodně zvídavá a my jsme na její dotazy samozřejmě odpovídali, takže už uměla i počítat. Místo radosti jsem měla obavy, co bude dělat ve škole. A ještě nám navrhovali odklad, protože byla malinká a narozená konec července. To jsme samozřejmě vzhledem k jejím neobvyklým schopnostem zamítli.
Začala tedy chodit do školy a po čase ze školy s pláčem. Brečela doma, že ona nedostává žádné hvězdičky jako ostatní děti a ani ve škole nemůže číst. Vypravila jsem se tedy vše řešit s třídní učitelkou. Pamatuji si to jako dnes, i když je to víc než třicet let. Třídní učitelka mi sdělila, že dceru nevyvolává, protože umí perfektně číst a nepotřebuje se to tedy učit, a tak dává přednost dětem, které to neumí. Tím pádem ani dcera nedostane hvězdičku. Učitelka si chybu uvědomila a po mé intervenci začala dceru vyvolávat, aby přečetla aspoň jednu větu. Ta chodila domů s radostí a chlubila se samými hvězdičkami. Neumím si představit, zda by se chlubila slovním hodnocením, které pro tyhle malé děti nemá žádnou hodnotu. Hvězdičky a známky jsou jasným signálem úspěchu, kterému děti rozumí.
Upřímně mě překvapuje, že takový návrh vůbec někdo vznesl, a zajímalo by mě, kolik procent rodičů by s tímto rozhodnutím u mrňavých dětí, které sotva opustily školku, souhlasilo. Kdo děti má a rozumí jim, by spíše nesouhlasil. A obavy rodičů? Když přece zjistím, že dítě na něco nestačí, budu se mu věnovat a nebudu spoléhat jen na školu. A slovní hodnocení podle mě vůbec ničemu nepomůže. Nějak žádný efekt či pozitivum nevidím.
