Článek
A není to první kandidát do budoucí vlády, o kterém mám pochybnosti a nejsem evidentně sama. Proč neodpověděl ve svém vystoupení na dotazy související s pomocí Ukrajině a odmítl i odpovědět přímo na českou muniční iniciativu? Připadá mi to zbabělé anebo si hledá alibi pro svá pozdější rozhodnutí. Na jeho vystoupení po setkání s prezidentem reagoval kriticky Marek Ženíšek, ministr pro vědu v demisi: „Když kandidát na ministra obrany utíká před dotazy novinářů, uteče i kdykoliv jindy. A takový člověk by rozhodně neměl být ministrem obrany. Zbabělec chce být ministrem obrany. Vláda národní ostudy v celé své ,kráse‘.“
Zůnovo vystoupení před novináři bylo pro laika, jako jsem já, plné nic neříkajících vyjádření a o absenci jakékoliv vize už ani nehovořím. Dozvěděli jsme se, že stát by měl vydávat peníze na obranu účelně, aby mohly pokračovat modernizační projekty. A možná se prý za budoucí vlády změní priority modernizace a poznamenal, že v souladu s programovým prohlášením by se mohla soustředit na protivzdušnou obranu. S Pavlem prý řešili především principy směřování obrany a bezpečnosti ČR. Tomuhle vyjádření mnoha slovy možná rozumí ti, kteří vědí, o čem je řeč. Já bych ale chtěla vědět naprosto srozumitelně, kam tedy vlastně budeme směřovat. Ale věřím prezidentovi, tak uvidíme, jestli bude Zůna ministrem či nikoliv.
Problémem se mi také zdá, že se Zůna pře s resortem, který by měl v budoucnu vést. Týká se jeho stížnosti kvůli předčasnému ukončení pracovního poměru na Univerzitě obrany v Brně. Se stížností neuspěl a podal odvolání, které nyní řeší jeho budoucí podřízení. K situaci, která může být v budoucnosti konfliktem zájmů, se opět Zůna nevyjádřil. Nevyjádřilo se ani Ministerstvo obrany. „Vzhledem k tomu, že se jedná o probíhající interní šetření, není možné žádné detailní informace sdělovat,“ uvedl mluvčí ministerstva obrany Karel Čapek.
V každém případě na mě nepůsobí kandidát na ministra obrany důvěryhodně a v podstatě jsem se nedozvěděla z jeho odpovědí na otázky novinářů nic podstatného, odpovídal jen nic neříkajícími frázemi jako „bude se muset nalézt technické řešení“. Normální by aspoň bylo použití „budeme muset nalézt“, samo se to nenalezne a já bych chtěla vědět, čeho se technické řešení týká. Tato komunikace mi připomněla spolužačku ze základní školy, která svůj nejistý projev u tabule vždy začínala slovy „víme, že“, aby si náhodou nenaběhla nějakou nesprávnou myšlenkou. Přijde mi tato komunikace značně alibistická a podobně to cítím v komunikaci kandidáta na ministra obrany. Kdyby náhodou něco, tak já jsem nic neřekl. Už mě samotné docela vadí, že se dívám na vše kriticky, což nemám vůbec v povaze a podle okolí jsem hodně tolerantní. Ale tady se jedná o celou zemi, tak tam kritika patří.
