Článek
Jeho prezentace prostřednictvím sociálních sítí je jen zbabělost stejná jako u dalších členů vlády. Nechtějí si k sobě připustit novináře, aby nemuseli odpovídat na otázky, ale na druhou stranu musí veřejnost informovat. Tak to dělají prostřednictvím někdy velmi trapných videí.
Klempíř ještě před pár dny odmítal setkání s řediteli veřejnoprávních médií, vlastně ani nevím, jestli někdy povolil osobní setkání se zástupci kulturní scény. Ostatně choval se podle svých zkušeností ze své komunistické minulosti. Co jej přimělo „povolit“ osobní setkání, nevím, možná nesouhlas s jeho politikou, který zaznívá ze všech stran.
Dnes se tedy sejdou generální ředitel České televize Hynek Chudárek a generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral s ministrem kultury Otou Klempířem a téma debaty je jednání o způsobu financování obou veřejnoprávních médií. Téma není překvapením. Vedení obou médií nesouhlasí s návrhem vlády, která chce zrušit vysílací poplatky a nahradit je penězi ze státního rozpočtu. Důvod změny je přinejmenším zavádějící. Má prý lidem ušetřit peníze, měsíční částka za poplatky je natolik nízká, že jen těžko někomu uleví. Navíc stejně zaplatíme poplatky ze státního rozpočtu, což jsou daně. A vzhledem ke státnímu rozpočtu v deficitu nebude na financování jiných důležitých věcí. Navíc pochybuji, že si někdo z veřejnosti neuvědomuje pravý důvod změny poplatků. Vládní garnitura chce média ovládat a omezit jejich svobodu. Jak to dopadá, je možné si ověřit u sousedů. Stačí nahlédnout do Maďarska či Slovenska.
Česká televize uvedla, že v případě letošní úpravy přijde na výběru poplatků o 2,1 miliardy korun, tedy třetinu příjmů. V případě deklarovaného návratu objemu financí před loňské zvýšení poplatku ze 135 na 150 korun by šlo o zhruba 850 milionů. I to by ale podle Chudárka znamenalo omezení výroby a propouštění. Zavoral uvedl, že Český rozhlas přijde zhruba o 800 milionů, což je asi třetina rozpočtu. Oba ředitelé považují návrh vlády za likvidační a trvají na dosavadním financování prostřednictvím výběru poplatků. Výsledek dnešního jednání lze pravděpodobně předvídat, ale už jsem několikrát psala, že dávat najevo nesouhlas jakýmkoliv přijatelným způsobem v mezích zákona je důležité bez ohledu na výsledek.
V poslední době se kulturní instituce kvůli svým postojům ocitají pod ekonomickým a ideovým tlakem a je patrné, že se jedná o zásah do základů demokratické společnosti a základů svobody. Tohle sdělení je i obsahem včerejšího prohlášení vedení pražské Akademie výtvarných umění v čele s rektorem Tomášem Pospiszylem a je jen dalším prohlášením nesouhlasu v řadě dalších kulturních institucí např. Národního divadla a dalších. Prohlášení podepsali také prorektor David Fesl, protektorky Šárka Krtková, Anetta Mona Chişa a kvestorka Pavla Hivert. Kultura a umění podle nich nemají potvrzovat jediný správný názor ani sloužit jedné ideologii. „Jejich podstatou je otevírat prostor pro různorodost, kritické myšlení a schopnost vidět svět z více perspektiv. O to důležitější je, aby zůstávaly svobodné a zároveň měly stabilní podmínky pro svou existenci včetně adekvátní veřejné podpory,“ stojí v prohlášení. Kultura by měla být podle mého názoru odrazem stavu společnosti prostřednictvím uměleckých prostředků, a ne poplatná současné vládě. Je jasné, že přesně tohle je cílem současných nekompetentních kroků v kultuře.
Podle autorů prohlášení je nyní situace varující a množí se situace, kdy se umění stává nástrojem politických tlaků, zpochybňují se celé oblasti tvorby i jednotliví autoři, kulturní instituce čelí kvůli svým postojům ekonomickému a ideovému tlaku. Potlačování svobody kultury je velký problém a signály přicházejí již delší dobu, ale je zapotřebí to říkat nahlas.
Kultura je v našem životě důležitá, a navíc je přínosem pro státní rozpočet. V kultuře pracuje přibližně čtvrt milionu lidí. Klempíř dostává kritická vyjádření z umělecké scény od svého jmenování ministrem, na která ovšem nereaguje. Umělecká škola chce k problematickým tendencím otevřít veřejnou debatu.
