Článek
Výstava Luciferův efekt: Střetnutí se zlem byla inspirována stejnojmennou knihou předního amerického psychologa Philipa Zimbarda, která se zabývá tím, jak je snadné páchat zlo a jak lehké je přimět člověka k morálnímu selhání.
Nechci tady hovořit o nejznámějším z psychologických experimentů, jako byl Stanfordský vězeňský experiment, který právě provedl jmenovaný psycholog v roce 1971. Dnes vidíme hrůznou ukázku v životě kolem nás, a ne vždy to souvisí jen s válkou. Pokud člověk dostane nějakou moc a vojáci ji mají, je až děsivé, jak rychle a snadno se stane vykonavatelem zvěrstev, o kterých se průběžně dozvídáme. Od skončení druhé světové války uplyne 80. let, je to dlouhá doba, ale tyto události zasáhly do našich dějin a vzpomínky na válku připomínají, jak snadno civilizovaná společnost podléhá nenávisti a agresi, která vede ke zločinům.
Ilustrační foto
A historie se opakuje i v současnosti, byť se to zdá neuvěřitelné. A setkat se s ní i v běžném životě je opravdu možné. Nechci popírat studie předních psychologů, jen se mi pořád nechce věřit, že pokud budu mít moc ubližovat ať už psychicky či dokonce tělesně, budu tak činit.
Kdysi jsem si, možná jako většina lidí, při slově psychopat představila člověka se šíleným výrazem v očích a celkový vzhled měl dle mého soudu odpovídat této diagnóze. Pár psychologických studií mě však přinutilo změnit názor. Psychopati žijí kolem nás. Většinou jsou to na první pohled celkem příjemní lidé, kteří o sebe velmi dbají, jsou na předních místech velkých společností, jsou inteligentní, působí velmi fundovaně a je velmi zrádné, že psychopata není šance poznat ani za několik let. Psychopat může zastávat velmi důležitou pracovní pozici, kde je velmi schopný a pokud neučiní viditelně srozumitelný krok, nepoznáme, že vše směřuje jen k jeho prospěchu a k posílení jeho velmi protěžovaného ega. Pokud mu to přinese prospěch ať již skutečný či jen pomyslný, je schopen pracovat destruktivně proti společnosti, v níž se nachází, zničit úspěšné projekty a změnit životy lidí bez nějakého reálného důvodu. Má tu moc. Tady mluvím z vlastní zkušenosti.
Uvědomila jsem si, že psychopat rozhodně není jen vraždící šílenec, naopak těch neviditelných a nepoznaných je víc. I když máme nějakou zkušenost, kde jsou vykazovány všechny známky nesmyslného, respektive až psychopatického jednání, stejně se zdráháme, tedy aspoň já, takového člověka označit jako psychopata.
Abych tuto záležitost uzavřela, většina psychologů se domnívá, že chování psychopatů není ovlivněno jen vnějšími vlivy, ale má i svoje biologické příčiny. Při experimentech, jako byl např. ten popsaný stanfordský vězeňský experiment se tedy dle mého názoru jen projevily patologické změny na mozku jednotlivců, účastníků experimentu.
Jak je to s vojáky ve válečném konfliktu, nevím, nejsem odborník, ale pořád si myslím, že lidé, kteří páchají zvěrstva na jiných lidech ve jménu války, by je páchali i v jiných podmínkách, protože to v sobě mají zakódováno. Jak jinak vysvětlit masakr v Buči, hromadné vraždění ukrajinských civilistů ruskými ozbrojenými silami v roce 2022. Ruští vojáci zabíjeli lidi jen tak. Najížděli tanky do civilistů, stříleli lidi na ulicích, zabíjeli lidi, kteří prchali. Není tohle již psychopatické jednání?
O masakru vypráví i britský životopisný dokument Zelenskyj, který je třídílný a obsahuje tři epizody Komik a diktátor, Skutečný prezident a Válečný vůdce, který nedávno vysílala Česká televize Zelenskyj (2024) | ČSFD.cz.
K této úvaze mě přiměl příběh psychopata v mém okolí.
