Článek
Sama sice nic nechovám, i když bydlím na vesnici, ale původně jsem městský člověk a tato aktivita mě nikdy nelákala. Překvapilo mě však, že je to pravda a musel v tomto případě zasahovat Ústavní soud. Přišlo mi tohle hodně za hranou, i když na druhou stranu chápu, že příliš mnoho hospodářských zvířat na jednom prostoru může kazit ovzduší.
Vyhláška obce Cebivi na Tachovsku vznikla už v roce 2023 a omezovala počet chovu hospodářských zvířat a povolovala chov, pokud to nenarušovalo pohodu bydlení a kvalitu životního prostředí. Obec rovněž určila maximální počty nejvýše 20 krav či ovcí a 100 kusů drůbeže nebo králíků a ve vyhlášce byla zakotvena i pravomoc obce chov předběžně zakázat a ukládat šance. Obec překročila své pravomoci, protože prakticky zakazovala hospodářský chov. Překročení zákona se mi zdá naprosto jasné i bez verdiktu Ústavního soudu.
Ústavní soud na návrh ministerstva vnitra zrušil vyhlášku, kde obec překročila svoje pravomoci. Překvapuje mě neznalost vedení obce právního řádu a své zákonné kompetence by rozhodně měli znát. Regulace chovu zvířat se však netýká veřejného pořádku, chov jej přece nijak neporušuje, ale spadá do oblasti územního plánování.
Starostka obce obhajovala vyhlášku tím, že se domnívá, že obce mají právo omezit větší chovy do 100 metrů zástavby, aby se zajistil komfort bydlení a vyhlášku bere jako preventivní opatření.
Rozhodnutí Ústavního soudu obsahuje vyjádření: „Omezení počtu zvířat a stanovení podmínek pro jejich chov není otázkou veřejného pořádku, ale spadá do oblasti územního plánování a stavebního zákona. Taková regulace má být řešena prostřednictvím územního plánu, který umožňuje zohlednit různé zájmy – od ochrany životního prostředí po rozvoj obce – a poskytuje také možnost soudního přezkumu“.
Obec nemůže provádět rozsáhlé zásahy obecní vyhláškou, která má suplovat územní plán. Regulace využití území spadá do územního plánu a s tím souvisejících stavebních předpisů. Obec se brání důvodem pohodového bydlení. Podle soudu obec však neprokázala konkrétní problém na zdůvodnění této tvrdé regulace a ani nevysvětlila, jaké chovy a proč chce regulovat. Rovněž neprokázala žádnou specifickou místní potřebu.
Zaráží mě, že v případě naprosto nepotřebné vyhlášky musel zasahovat soud. Vedení obce by mělo být natolik kompetentní, aby dokázalo posoudit, co může a co už ne. A pokud neví, může požádat o právní názor. Ministerstvo vnitra také poukázalo na rozpor, že územní plán určoval plochy pro farmy, zatímco vyhláška je zakazovala. Soud upozornil i na rozpory ve vyjádřeních obce, která před soudem tvrdila, že vyhláškou reagovala na expanzi velkochovů a jedním dechem uvedla, že živočišná výroba v obci upadá. Vyhláška tedy postrádala jakýkoliv smysl, a ještě nedokázala odůvodnit zásah do práv jednotlivců. Jsou ale případy, kdy soud regulaci akceptoval například v případě Mariánských lázní, kde se jednalo o ochranu lázeňského území.
Život ve městě i na venkově má své pro a proti. Pokud se rozhodneme žít na vesnici, musíme počítat i s „vůní“ venkova. A s mouchami, které k tomu neodmyslitelně patří. A ty mi vadí daleko víc, než když k nám občas zavane ta venkovská vůně. Jsem ráda, že svět je ještě pořádku a soud tento „kocourkov“ a zbytečné omezování práv obyvatel zařízl. Nicméně musím říct, že v první chvíli mě informace pobavila a připadala mi neuvěřitelná.
