Článek
V úterý ráno Babiš opět ve svém videu konstatoval, že příprava zákona o transparentnosti bude pokračovat. Babiš se evidentně bojí vystupovat před médii, aby nemusel „otravným“ novinářům vysvětlovat, proč vše mění po jednom dni.
Tak nám ta pozitivní zpráva moc dlouho nevydržela. Zákon má prý poskytnout ucelený přehled o tom, kolik peněz proudí ze zahraničí organizacím lobbujícím za změny zákonů. Vztahovat se má na organizace, které ovlivňují vznik legislativy a mají obdobnou náplň jako politické strany, které musejí informace o svém financování zveřejňovat. Domnívám se, že všechny neziskové organizace musí zveřejňovat financování, i když většina to nedělá. Z organizací podléhajících Motoristům to není žádná. Podle Babiše je vidět sílící šedá zóna mezi občanským aktivismem, lobbingem a zahraničně financovaným ovlivňováním státu. Proč nikdo zatím neuvedl konkrétně i s důkazy, které neziskovky to vlastně mají být? Existuje vlastně nějaký problém s neziskovkami? Pokud vím, tak hlavní problém s odčerpáváním financí a nevracením dotací máme s Babišovým Agrofertem, který dluží státu hodně peněz, a ještě k tomu Babiš ovlivňuje zákony, tedy lobbuje za dotace pro svou firmu.
Bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček se vyjádřil, že žádný reálný problém s neziskovkami neexistuje a vláda si jej tedy musela vymyslet. Politoložku Annu Shavit by zajímala motivace vlády takový návrh předložit. „Buďme transparentní. Neziskové organizace prosazují společenské zájmy. Ale zákon, jak ho píší, spíš říká: pojďme občanské společnosti házet klacky pod nohy a lidem říkat: hlavně nic nedělejte, nebo vám dáme přes prsty. Připomíná mi to návrat o několik desítek let zpátky,“ říká Petříček. „Má to absurdní rozměry, že by se to dotklo univerzit a grantových schémat, která jsou kontrolovaná. A jsou to evropské peníze. To bude někdo říkat, že když dostanete grant na výzkum, který se nelíbí jakékoliv vládní garnituře, tak se to stopne?“ varuje Shavit s tím, že to může vést k odchodu expertů do zahraničí.
V každém případě nemá zákon žádné opodstatnění kromě politické motivace, která sleduje jen další omezování svobod. Pokud by existovalo nějaké reálné nebezpečí, měla by vláda uvést nějakou organizaci jako příklad. Myslím, že o žádné takové vláda ale neví a Babiš se svým nezájmem o cokoliv jiného než sebe už vůbec ne.
A nejsou to jediné nejednotné kroky členů vlády. Naprostý chaos doprovází návrh na omezení poplatků za televizi a rozhlas. Během jednoho dne jsme mohli slyšet tři různá prohlášení vládních politiků týkající se odpuštění poplatků pro část obyvatel. Okamura jej slíbil v pondělí, v úterý tvrdil, že už ho má hotový a následně Patrik Nacher prohlásil, že na něm ještě pracuje a v úterý určitě nebude. Klempíř prý chystá vlastní zákon a neví, jestli podpoří Okamurův návrh.
Hodně mi to připomíná Babišovo vládnutí v covidu. Vyhlášená opatření se měnila z hodiny na hodinu a bylo těžké psát články, protože brzy jsem sama už nevěděla, co vlastně platí. Myslím, že teď je to stejné, i když není mimořádná situace. Mezi členy vlády neprobíhají žádné debaty, i když několik lidí řeší stejnou věc, informace si nepředávají a řeší vše za pochodu. Nelze tedy očekávat nic jiného než chaos, ten se ale projevuje především v předkládaných návrzích zákonů.
