Článek
Před svátky volá do útulku spoustu lidí, ale nechtějí si vybrat mazlíčka pro sebe. Ale chtějí někoho překvapit živým dárkem bez jejich vědomí. Někde v útulcích jim to i rozmlouvají, ale jen málokdy se jim to povede.
Malý princ: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Stáváš se zodpovědným za svoji růži“.
Živý dárek nemá dálkové ovládání, nelze jej do měsíce vrátit, pokud se nám už nehodí, nelíbí a ani jej nevyměníte za jiný vhodnější. Každý rok končí polovina živých vánočních dárků v útulcích anebo hůře v ulicích. Advent by měl být dobou rozjímání a dobročinnosti. Tato doba vyvolává dobrý pocit z konání dobrých skutků téměř u všech lidí. To by bylo v pořádku, pokud to nebude jen na pár dní. Bohužel některé dobré skutky se časem stanou traumatem pro živé tvory.
Vězte, že zvířátka jsou inteligentní, mají paměť a nikdy nezapomenou, že jste je ve vánočním čase přijali k sobě domů. A u vás doma by už měli zůstat navždy. Mazlíčci jsou pro radost, je s nimi legrace, obohacují náš život a jsou rodinní příslušníci, parťáci. Pokud to takto necítíte a se zvířetem jste nikdy nežili, jako dárek se pro vás nehodí. Je třeba se zamyslet nad tím, že přinese radosti i starosti, které jsou součástí života s mazlíčkem. Je zapotřebí počítat s finančním zatížením, protože mazlíček něco stojí. Počínaje očkováním, kastrací, zdravotními prohlídkami a ani strava není levná záležitost. Navíc mazlíček s vámi bude k vaší radosti deset, možná i dvacet let.
Zvířátka jsou inteligentní víc, než si myslíme, spoustu věcem rozumí, ale nikdy nepochopí, proč přišli o domov a své lidi. Než si zvíře pořídíme, zamysleme se nad tím, zda jsme ochotni obětovat část svého času a svobody, hodně lásky, část finančních prostředků, část starostí právě tomu malému tvorovi, který nám vše vynahradí láskou a radostí. Pokud ne, nenechávejme za sebou smutné tváře, které jsou němé jen zdánlivě. Dobrý skutek by měl být dobrým skutkem navždy, a nejen o Vánocích.
Každý z našich mazlíčků odešel od nás, až přišel jeho čas. Vždy je to hodně smutné, ale odešli v úctyhodném věku a přirozeně. Dva psi a dvě kočičky. Na tu poslední Justýnku pořád vzpomínám, člena rodiny nikým nenahradíte, a tak už jsme ani „náhradu“ nechtěli. Jiný názor měly naše děti, a tak se u nás objevilo koťátko Britka černá želvovinová Sára, která je téměř přesnou kopií Justýnky a někdy je ani nerozeznám na fotkách. Je symbolické, že se narodila se 6. června a naše Justýnka odešla 9. června ve stejném roce. Sára je každý den zdrojem legrace, radosti a bez ní by život byl mnohem chudší.
No není to moc hezké téma na svátky, ale po svátcích to nebude hezké pro spoustu zvířátek, které se měli stát rodinnými příslušníky. Ne, nejsem oprávněna někomu radit, jak by se měl v životě chovat, je to každého věc a nikdy to nedělám. Dnes jen trochu, protože je mi líto těch nevinných tváří. A to každý rok.
Na závěr hezké svátky všem.
