Článek
Úvod
„Toltékové byli vědci a umělci, kteří vytvořili společnost zkoumající a uchovávající duchovní poznání a starobylé praktiky. Setkávali se jako mistři (naguálové, šamani) a žáci v Teotihuacánu, ve starém městě pyramid nedaleko Ciudad de México, tam kde se ‚člověk stává Bohem‘.“
„Toltécké poznání vychází ze stejné základní jednoty pravdy jako ostatní posvátné ezoterické tradice na celém světě. Uctívá duchovní mistry, kteří jej učí, ale je to duchovní nauka, ne náboženství. Nejpřesněji lze toto poznání popsat jako způsob života vyznačující se snadnou dostupností štěstí a lásky.“
Předchozí část: https://medium.seznam.cz/clanek/martana-toltekove-jak-objevit-a-ovladnout-svoji-vnitrni-silu-co-je-skutecne-citaty-z-knihy-223069
Otázka třetí: „Co je láska?“
„V přítomnosti lidí, kteří se mají upřímně rádi, se všichni cítí dobře. V jejich společnosti se cítí povzbuzeni, inspirováni, mají dobrý pocit. Připadají si v bezpečí. Copak by nebylo krásné, kdyby lidé okolo vás zakoušeli takové pocity? Pravděpodobně k tomu však nedojde. Dokud se ale nebudete cítit dobře sami se sebou, nebudou se tak cítit ani lidé kolem vás.“
„Buďte pro své tělo dobrým společníkem. Vyhraďte si čas na odpolední odpočinek, na tichý oběd o samotě. Jděte spolu do kina. Spojte se se životem třeba procházkou v lese či po pláži. Dopřejte si klidnou hodinku, kdy budete pozorovat hvězdy. A dopřávejte svému tělu hodně hudby! Mysl si bude užívat text a vaše tělo se bude vlnit do rytmu, vnímat melodii a vibrace života. Tělo potřebuje mít vztah se životem, ne s vašimi dotěrnými myšlenkami. Je dokonalým propojením hmoty a energie; je to ta nejskutečnější věc, kterou znáte.“
„Zlepšete se v milování, a začněte s tím, bez koho doslova a do písmene nemůžete žít. Řekněte svému tělu: „Miluji tě!“ Říkejte mu to často a nahlas. Říkejte to, protože je to pravda. Říkejte to hned po ránu, říkejte to večer, říkejte to, když se chystáte do postele. Položte si ruku na temeno hlavy a řekněte svému tělu, jak moc milujete svůj mozek a všechno, co je s ním spojené…Posuňte ruku na ústa, na krk, hrudník, ramena. Pojmenujte každou část svého těla a vzdejte díky i těm částem, které pojmenovat nedokážete. Postupujte takhle až v ploskám nohou, ke špičkám prstů. Takový rituál nemusí trvat dlouho, a i když vám zpočátku bude možná připadat divný, jeho účinky jsou nesmírně mocné.“
„Pokud od nás naše zvyky odhánějí lidi, které milujeme, znamená to, že „nefungují“. Víra či přesvědčení nefungují, pokud se kvůli nim cítíme špatně. Ideologie nefunguje, jestliže vede k posedlosti, strachu či cynismu.“
„Změna je často důsledkem určitého drobného prozření. Čtete knihu nebo vidíte film a něco v nich změní váš náhled či vzbudí zvědavost. Posloucháte, jak si dva lidé povídají, a přiměje vás to zamyslet se nad svým životem. Uslyšíte píseň, jejíž text se tak dotkne vašeho srdce, že potom už nic není stejné.“
„Jednu z největších překážek pro lásku představuje strach. Samozřejmě, že strach je důležitý pro každý organismus; má za úkol nás upozornit na nebezpečí a chránit naši fyzickou existenci. Iracionální strach je nicméně něco jiného. Je to strach z něčeho, co neexistuje. Máme děsivé myšlenky a tělo na ně reaguje, protože cítí skutečně nebezpečí.“
„Víme, že přesvědčení se přizpůsobuje novým okolnostem; mění se, vyblednou a zmizí. Čím víc chápeme, že víra a přesvědčení jsou záležitostí volby, tím méně moci nad námi má strach. A když se méně bojíme, roste nám sebevědomí a tím snadněji dokážeme svá přesvědčení dále zpochybňovat.“
„V první řadě musíme přijmout skutečnost, že se bojíme. Strach často nelze zachytit - jen naše chování nám může napovědět, že se bojíme. Když chceme strach napadnout, musíme nejprve najít jeho zdroj a pak do něj nahlédnout hlouběji. Bez výmluv. „Moje matka vždycky říkala…“ Taková věta nijak neopravňuje přesvědčení, která si s sebou neseme v dospělosti. Když říkáme: „Jsem takový od té nehody,“ nijak nevysvětlujeme, proč jsme stále nešťastní a plní obav. „Řekli mi, že jsem nervózní.“ To obyčejně znamená, že jsme se s našimi úzkostmi sžili.“
„Změna pohodlná není a přichází s ní až příliš mnoho nečekaných překvapení, zatímco my si spíše přejeme, aby vše zůstalo tak, jak je. Dovolujeme, aby nás ovládaly a definovaly fobie a obavy. V mnoha případech ani nevíme, kdo bychom bez nich vlastně byli. Může to být ale také jinak - třeba jsme se s nimi nikdy nepokusili rozloučit.“
„Když za své problémy viníme okolnosti, jiné lidi nebo boha, přijímáme roli oběti. Jsme bezmocní a nedokážeme se sami zachránit… Hněv nám nepomůže, za sebelítost nás nikdo nebude obdivovat.“
„Všichni jsme průzkumníci na cestě za pravdou, a to bez ohledu na to, co v životě děláme. Hledáme pravdu v dávných příbězích, v běžných rozhovorech. Jako jednotlivci se vyvíjíme, když se rozhodneme pro vědomou pozornost.“
„To, co považujeme za zlomené srdce, je důsledek přímého střetu s pravdou. A je to také skvělá příležitost pro probuzení vědomé pozornosti… Láska nás nezraňuje, nenese vinu na naší bolesti a nikdy nesmí být záminkou k utrpení. Ať je prožité drama sebevětší, nikdo na něm nenese vinu. Jen jsme dostali příležitost spatřit to, co skutečně existuje, a ne to, co jsme vidět chtěli.“
„Avšak na zklamání zpravidla reagujeme zahořklostí. Litujeme se a chceme, aby nás litovali i všichni ostatní. To ubližuje tělu a prohlubuje ještě větší propast mezi tím, co je skutečné, a tím, co za skutečné jen považujeme.“
„Jsme zklamaní, když ostatní lidé nežijí tak, jak jsme si my představovali. Přátelé nesplňují naše očekávání, a my se cítíme podvedeni. Milenci nám nevěnují takovou pozornost, jakou bychom si přáli, a hned se cítíme odmítnuti. Lidé nejsou takoví , za jaké je považujeme. Ale je to snad jejich vina? To my jsme si jejich reakce i je samotné představovali ve svých myšlenkách, bez ohledu na to, co nám říkaly smysly. Místo sebelítosti bychom měli být vděční, že jsme dostali příležitost probudit se. Místo toho, abychom se zabývali něčím, co neexistuje, můžeme se konečné soustředit na to, co ve skutečnosti je.“
Přejí Vám příjemný růst.
Slunce v Duši.
(Zdroj: Tři otázky, D. M. Ruiz)
