Článek
Úvod
„Toltékové byli vědci a umělci, kteří vytvořili společnost zkoumající a uchovávající duchovní poznání a starobylé praktiky. Setkávali se jako mistři (naguálové, šamani) a žáci v Teotihuacánu, ve starém městě pyramid nedaleko Ciudad de México, tam kde se ‚člověk stává Bohem‘.“
„Toltécké poznání vychází ze stejné základní jednoty pravdy jako ostatní posvátné ezoterické tradice na celém světě. Uctívá duchovní mistry, kteří jej učí, ale je to duchovní nauka, ne náboženství. Nejpřesněji lze toto poznání popsat jako způsob života vyznačující se snadnou dostupností štěstí a lásky.“
Předchozí část: https://medium.seznam.cz/clanek/martana-toltekove-jak-objevit-a-ovladnout-svoji-vnitrni-silu-kdo-jsem-citaty-z-knihy-220146
Otázka druhá: „Co je skutečné?“
„Mysl je naším spojencem, pokud se adaptuje na náhlé změny, ať už jsou tyto změny tragické nebo příjemné. Naše existence nám přináší nejrůznější zážitky a zkušenosti a nekonečné množství možností. Každá zkušenost je nedílnou součástí toho, že jsme naživu. Přípustné jsou všechny emoce.“
„Nedokážeme-li vyjít sami se sebou, budou naše pokusy vycházet s jinými lidmi také marně. Naše vnitřní soukromá diktatura se změní ve veřejnou - a zanedlouho se rozhádají rodiny, přátelé a nakonec i celé společnosti lidí. Protože všichni musí mít pravdu.“
„Všichni křičí a nikdo neposlouchá.“
„Spojenci se nepomlouvají a nesoudí , nedělají věci, které jsou pro tělo nebezpečné. V myšlenkách se shazujeme a ponižujeme, míváme řadu poznámek, které svědčí o našem strachu a podezíravosti vůči jiným lidem… Naším zvykem se stalo neustálé stěžování si“
„Soudy nás dělají slepými vůči pravdě a odhánějí od nás přítele.“
„Úcta a respekt jsou řešením problémů celého lidstva, ať už jde o globální nepokoje, rozmíšky na sportovním hřišti či o jemné vyvažování moci, které probíhá v naší mysli. V jakékoliv lidské společnosti otevírá respekt dveře ke spolupráci a pochopení. Respekt znamená, že uznáváme a cítíme právo na existenci ostatních lidí. Úcta je tou nejlepší součástí lásky.“
„Zaměříme-li se v rámci běžného dne na náš vnitřní příběh, můžeme leccos změnit. Myšlenky se začnou měnit, slova nás začnou poslouchat. Namíříme-li své úsilí směrem k duševnímu klidu a míru, můžeme se povznést nad vnitřní hluk a neklid.“
„Jsme si vědomi, že nestačí, když po nás druzí chtějí, abychom se změnili. Musíme to chtít my sami. Touha je motivační síla, způsob, jak vědomě řídit energii. Myslíme si, že touha k nám přichází sama o sobě, že na ni musíme čekat; že než něco uděláme, musíme na to mít náladu. Budeme-li však stále čekat na to správné rozpoložení, nikdy se nic nezmění.“
„Dění je nezbytné pro náš rozvoj stejně jako pro samotný život. Potřebujeme se neustále vyvíjet, měnit se, zpochybňovat svá přesvědčení a názory. Kdybychom naši niterní podstatu přirovnali k autu, byla by touha plynovým pedálem. Šlápnete na něj, auto se pohne. Šlápnete na něj víc, auto se pohne rychleji.“
„Touha podněcuje naši vášeň a inspiraci; inspirace pak vede k tvořivosti. Touha nás však také může zavést až na okraj útesu - k posedlosti. Napřímíme-li veškerou pozornost na jediný objekt touhy, stáváme se fanatiky.“
„Na skutečném večírku míra chaosu závisí na tom, kolik alkoholu lidé vypili. Ale na našem obrazném, virtuálním večírku stupeň šílenosti bude záviset na množství nepravdivých a falešných informací, které lidé přijmou za pravdivé, na míře jejich pověrčivosti a podezíravosti, na tom, jak moc lžou sami sobě.“
„Strach funguje v lidském snu jako virus. Přijímáme obavy jiných lidí a činíme z nich obavy svoje. Dáváme moc myšlenkám. Nakazíme se kultivačními viry a pak je roznášíme všude kolem.“
Přejí Vám příjemný růst.
Slunce v Duši.
(Zdroj: Tři otázky, D. M. Ruiz)
