Článek
Předchozí část: https://medium.seznam.cz/clanek/martana-toltecka-filozofie-citaty-z-knihy-ctyri-dohody-zniceni-starych-dohod-nejdulezitejsi-203765
Úvod
„Toltékové byli vědci a umělci, kteří vytvořili společnost zkoumající a uchovávající duchovní poznání a starobylé praktiky. Setkávali se jako mistři (naguálové, šamani) a žáci v Teotihuacánu, ve starém městě pyramid nedaleko Ciudad de México, tam kde se ‚člověk stává Bohem‘.“
„Toltécké poznání vychází ze stejné základní jednoty pravdy jako ostatní posvátné ezoterické tradice na celém světě. Uctívá duchovní mistry, kteří jej učí, ale je to duchovní nauka, ne náboženství. Nejpřesněji lze toto poznání popsat jako způsob života vyznačující se snadnou dostupností štěstí a lásky.“
Otázka první: „Kdo jsem?“
„Vyrůstali jsme pod vlivem mnoha vládnoucích institucí. Odmala jsme se všemu učili pozorováním, nasloucháním a napodobováním - za celou tu dobu jsme si vybudovali systém, jak svůj vlastní život ovládat a řídit. A ztráta kontroly nám nahání strach. Toužíme ovládat ostatní, aniž bychom jim prokázali alespoň trochu úcty. Náš systém vládnutí se až příliš často dostává do rozporu s naší nejhlubší touhou komunikovat a milovat.“
„Svými předsudky, cenzurami a soukromými soudy si každý sám pro sebe budujeme vězení - a to nás pochopitelně nemůže činit šťastnými.“
„Naše osobní realita však nemusí vypadat jako vězení. Měla by být dílem umělce. Budeme-li o ní přemýšlet jako o živoucím uměleckém díle, dokážeme ji průběžně měnit. Máme možnost lepší volby, můžeme dbát na prospěch a spokojenost našeho těla. V každém jednotlivém aspektu svého života můžeme dosáhnout harmonie, a to jen tím, že budeme sami se sebou zacházet s úctou.“
„Na okamžik se zamyslete nad tím, jakou důležitost přisuzujete svým pravidlům a zásadám. Nezáleží na tom, zda jste je zdědili po rodičích či prarodičích, protože teď jsou vaše. Dokážete je jasně formulovat a snad odsuzujete lidi, kteří s nimi nesouhlasí. Možná se dokonce snažíte přesvědčovat členy své rodiny či přátele, aby se jimi také řídili. Když nechtějí, rozčilujete se a dostáváte se s nimi do sporů.“
„Nabudou-li osobní zákony příliš velké důležitosti, máme tendenci ztrácet smysl pro spravedlnost a empatii. Je hezké mít morální zásady, podle nichž se řídíme, ale tento kodex by neměl mít negativní vliv na naše vztahy. Některé myšlenky dokonce ani nemusíme považovat za zásady či pravidla, ale postava, již nazýváme já, je přesto využije k vymáhání poslušnosti zákonů a stíhání za jejich porušení. Porozumíme-li našemu vlastnímu konání a reakcím, jsme schopni učinit v naší vnitřní vládě změny.“
„Kolik času trávíte obhajobou a vysvětlováním svých názorů a postojů? Kritizujete lidi, kteří sami sebe vnímají jinak? Určujete pravidla pro svou rodinu a přátele a domníváte se, že budou v jejich dodržování stejně fanatičtí jako vy? Možná máte pocit, že musíte za své názory bojovat - že musíte alespoň pár bitev vyhrát. Ať je to jakkoli, v názorech vaše skutečná síla nespočívá. Vždyť jsou to jen názory. I brilantní argument je pořád jen a jen argument.“
„Ideje a ideologie mají vliv na to, jak se chováme, což nám může připadat správné. Mohou však narušovat naši schopnost propojení s lidmi kolem nás, vzdalovat nás od nich.“
„Přemýšlejte nad svými názory, nad svou vírou. Jsou důležitější než pravda? Jsou vzácnější než láska? Respektovat práva člověka mít svůj názor je akt lásky. Měli byste považovat za dar, že se s vámi podělí o svůj náhled na svět…Dejte druhým najevo, že na jejich názorech záleží.“
„Jednáme-li s lidmi s úctou, jsou naše kontakty s nimi lepší, komunikace snadnější… I v případě, že někoho nemáme rádi, měli bychom mu projevovat určitý respekt. Vztahy mezi lidmi budou vzkvétat, bude-li mezi nimi vzájemná úcta, přestože jejich pohled na svět bude odlišný. Nemůžeme však lidem kolem sebe dávat něco, co nemáme. Což znamená, že úctu a respekt musíme mít nejprve sami k sobě.“
„Často se odpuštění vzpíráme, protože se domníváme, že osvobozujeme provinilce od spravedlivého trestu. Tady ale nejde o vinu či nevinu. Odpuštění totiž osvobozuje především nás - od nutnosti nenávidět… Tím, že někomu odpustíme jeho prohřešky, osvobozujeme sami sebe od utrpení.“
„Všichni usilujeme o vyváženost a sebekontrolu, ty však můžeme procvičovat jen pomocí vědomé sebereflexe.“
„Chceme mít za každou cenu pravdu a trpíme, když se ukáže že jsme se mýlili. Trpíme kvůli svým domněnkám a soudům a máme za to, že někdo posuzuje a soudí nás. Trpíme za své zlozvyky - viníme cigarety, drogy nebo alkohol, dáváme vinu jídlu či sportu. Za všechno dáváme vinu naší výchově. Obviňujeme své blízké za to, že se necítíme šťastní. A samozřejmě viníme své fyzické tělo, že nás zrazuje.“
„V systému řízeném potřebami jediné osoby, v němž se potřebám druhých věnuje jen pramalá pozornost, není žádná spravedlnost.“
„Máme-li pocit, že jsme se stali obětí, začneme se chovat nerozumně. Když jsme nejistí, každá malá neshoda může přerůst do obrovského konfliktu. A vypukne-li válka, kdo platí nejvyšší cenu? Samozřejmě tělo - a pak je těžké znovunastolit pocit štěstí. Cítíme se fyzicky napadeni a deprimování, a to jen kvůli tomu, co považujeme za pravdu.“
Přejí Vám příjemný růst.
Slunce v Duši.
(Zdroj: Tři otázky, D. M. Ruiz)
