Článek
Určitě to asi znáte. Podaří se vám zhubnout a všechno se zdá být mnohem lepší. Cítíte se lehčí, zdravější, volnější. Oblečení sedí, okolí vás chválí, sami na sebe hledíte s novým pocitem hrdosti.
Je to úleva, radost, štěstí – často po velmi dlouhé době.
Jenže o několik týdnů/měsíců později si začínáte všímat, že euforie pomalu mizí.
Okolí už si na vás zvyklo a přestalo vás chválit. Pohled do zrcadla už nepřináší ten samý nával radosti jako dřív.
A právě v tu chvíli začíná proces, kterému se v psychologii říkáme hedonická adaptace.
Co to znamená?
Hedonická adaptace je přirozená schopnost našeho mozku zvyknout si – na dobré i na špatné. Po každé velké změně, ať už jde o výhru v loterii nebo ztrátu kil, se naše prožívání postupně vrací k určité „základní hladině“ spokojenosti.
Tento jev popsali psychologové Philip Brickman a Donald Campbell už v 70. letech, když sledovali dvě velmi odlišné skupiny lidí – výherce v loterii a pacienty po vážném úrazu.
Po několika měsících se ukázalo, že obě skupiny se vrátily přibližně na stejnou úroveň pocitu štěstí, jakou měly před událostí. Jinými slovy – výherci si zvykli na výhru a lidé po úrazu si zvykli na ztrátu.
Výhra v loterii.
A přesně takhle funguje i mozek po hubnutí.
Když si mozek zvykne na štěstí
Když zhubnete je všechno úplně nové. Cítíte změnu v těle, okolí si jí všímá, čísla na váze klesají. Každé kilo dolů je potvrzení, že to funguje.
Ale po čase si mozek na nový stav zvykne. Nové tělo se stává samozřejmostí, okolí už nereaguje tak nadšeně, a pocit euforie postupně vyprchává. A když mozek přestane cítit odměnu, začne hledat jiný zdroj uspokojení – často tam, kde ho dřív nacházel: u jídla.
Z psychologického hlediska je to naprosto přirozené.
Hedonická adaptace zkrátka říká: „To, co vás kdysi dělalo šťastnými, už teď považujete za normální.“
Příklad ze života
Představte si, že si koupíte nové auto. První týdny z něj máte obrovskou radost. Každá jízda vás těší, vůně interiéru je návyková, všechno je nové. Ale po pár měsících se auto stane běžnou součástí vašeho života. Radost z něj už není stejná – ne proto, že by se s autem něco stalo, ale protože váš mozek si zvykl.
Stejně je to s novým tělem po hubnutí. Z počátku vás naplňuje nadšení, ale po několika měsících se stane „normálním“. A když zmizí ten původní pocit štěstí, zmizí i motivace udržovat změnu.
Proč je to důležité
Výzkumy ukazují, že i rok po úspěšném hubnutí se mohou znovu aktivovat staré návyky – ty, které spojují jídlo s potěšením. Mozek zkrátka přestane vnímat nový životní styl jako zdroj radosti. To je jeden z důvodu lidí po čase znovu přibírá – ne kvůli slabé vůli, ale kvůli přirozené reakci mozku.
Co s tím můžeme dělat?
Prvním krokem je uvědomění.
Když víte, že se to děje, můžete s tím počítat a připravit se na to.
Pomáhá plánovat si menší, dosažitelné cíle – třeba naučit se jíst vědoměji, zvládnout týden bez sladkostí, nebo si všímat, že se cítíte po jídle klidněji. Tím mozek dostává nové malé dávky uspokojení, které udržují změnu „živou“. Je to jedna z mnoha strategií jak předejít obávanému jo-jo efektu.
O hedonické adaptaci, jejím vlivu na motivaci a o tom, jak ji v terapii překonáváme, mluvím podrobněji v dalším díle podcastu Mozek v dietě.
