Článek
Pracovali jsme na sobě tempem skutečně nevídaným. Takže zatímco všichni ostatní šli o přestávkách na kafe nebo jen tak bezcílně kecali, my jsme pracovali na všem, co jsme považovali za nutné. Takže není divu, že po nějakém čase k nám chodil pro radu každý, kdo si nějak nevěděl rady a učitelka zrovna byla mimo dosah.
A tak jsme se mimo jiné dostali k tématu: Co mi brání v osvícení. Tohle téma jsem tam já nevnesl, ale protože jsme vždy dělali stejné téma pro oba, tak jsem absolvoval odblokování na toto a další témata a výsledkem bylo to, že jsme se stali oba osvícenými.
Ale problém byl v tom, že pro mě se nic nezměnilo. Takže jsem viděl 2 možnosti: 1. Buď jsme už všichni nějakým způsobem osvíceni a jen se mění úroveň toho osvícení. 2. Nebo jsem se teď právě stal osvíceným a nic se nestalo.
3. Až teď mi došlo, že pravděpodobně si s námi něco hrálo a pokusilo se nás zmanipulovat k pocitu, že my jsme ti lepší. Což u mě nepadlo na úrodnou hlínu, takže celý tento příběh jsem už několikrát dal k dobru jako vtip spíš než cokoliv jiného. Ale je pravda, že u kolegyně to asi našlo úrodnější hlínu, protože ona dělala ve svém osobním životě věci, které jsem já viděl jako škodlivé hlavně pro ni. A protože jsem se nechtěl zapojit do její svaté války proti jejímu manželovi a spíše jsem viděl jako hrozbu pro ni, koho si ona vybrala, tak se potom naše cesty rozešly a už nikdy se nesešly.
Takže bacha na ty, co si hrají na osvícené
Protože ti, co jsou doopravdy osvícení, tak si z toho spíš dělají legraci (tedy za předpokladu, který asi neplatí, že jsem doopravdy osvícený, já tomu nevěřím, protože to by znamenalo, že osvícení nic hmatatelného nepřináší) nebo se tím nemají potřebu chlubit. Aspoň si to myslím.
Zatímco ti, kteří se nechali lapit do pocitu své výjimečnosti, si na tom vystaví celý život. Který je pak založený na lži. A to má následky.
V této souvislost mě napadá kutnohorský léčitel Richard. Protože podle mě on skočil na lep něčemu podobnému v sobě. A nepomohlo mu ani to, že viděl, že jeho stav je spíše stavem deprese, než stavem radosti. A tak i ukončil svůj život. Ve lži. Které asi sám věřil. Protože druhé vysvětlení je ještě horší: Zneužil lidi, kteří mu věřili k tomu, aby ho zabili (na jeho příkaz) a s jeho vysvětlením, že jeho tělo po smrti zmizí. A paní zubařka mu takovou hovadinu uvěřila. A možná to celé začalo něčím tak nevinným, co se stalo i mně. Třeba by stačilo, abych uvěřil tomu, že jsem byl osvícený….
Nejdůležitější je život
Podle mě toto stačí se řídit tímto jednoduchým pravidlem, abyste se vyhli možnosti skončit jako kutnohorský léčitel nebo jeho následovníci.
Ale co víra v minulé životy
Já sám tuto víru nemám. Já už vím, že minulé životy existují. (Nebo ještě něco víc nepřijatelného pro běžnou víru lidí, že minulé životy neexistují. Ale to ještě víc odporuje Occamově břitvě a i pro mě je to spíše nemožné, i když logicky se to nedá zatím vyloučit).
Ale právě to mě ještě víc říká, že můj život, takový jaký je teď, už nikdy nebude. Sice se narodím znovu, ale do jiného těla a okolností. Takže já jsem o to víc přesvědčen o důležitosti života. A nechápu, jak je možné, že si někdo myslí, že můžeme svůj život klidně opustit a myslet si, že na to v příštím životě nedoplatíme.
Proto je důležité žít tady a teď
Ale problém je, když naše tady a teď nezažíváme, protože naše část je uvězněna v minulosti. To poznáme jednoduše. Jakýkoliv problém nebo nemoc máme proto, že nejsme naplno v přítomnosti.
Pak se tam musíme vrátit a tu naší část osvobodit.
I oficiální psychologie věří tomu stejnému. Jen se to nazývá uvíznutí v traumatu. A princip je stejný. Jen já tomu říkám vnitřní dítě a terapeuti traumatu tomu říkají odštěpená část mého já v důsledku traumatu.
A když toto vnitřní dítě osvobodíte od toho, co se mu stalo (od jeho traumatu), tak osvobodíte sebe a zažijete vlastní osvobození. A to je skutečná změna.
