Článek
Takže třeba nejpozději v okamžiku mé mrtvičky převzal vládu nad mým tělem přivtělenec, který mi zabránil uvidět, co se děje. A podotýkám, že o možnosti, že jsou přivtělené duše jsem do té doby neměl ani ponětí. Ale po mrtvičce jsem dny a dny pracoval na tom, abych byl zase zdravý. A zjistil jsem, že najednou 90% práce je odvádění mrtvých. Ale nedovolil jsem si o tom veřejně psát, protože „by mi lidé nevěřili“ a protože jsem nechtěl být „pomatenec, který věří na duše.“ Navíc jsem tomu pořád nechtěl věřit, i když se můj stav zlepšoval a zlepšoval úměrně tomu, kolik duší jsem odvedl ze svého těla do světla.
A pak jsem byl označen za psychošmejda (ačkoliv jsem si nevzal ani korunu za téměř dvě hodiny mé práce) a fakt, že v článku bylo 40 chyb, lží a nepřesností, tak mě nakonec dovedl k tomu, že vlastně už mohu sdělovat druhým své zkušenosti s tím, jak jsem se vyléčil z mrtvičky, přestože z hlediska klasické medicíny byla absolutně pozdě a už jen symptomaticky zaléčená. A přesto se moje neuroložka diví, jak dobře funguji, obzvláště když vidí můj nález na NMR, podle kterého by měl být můj stav horší.
To by měl přivtělenou duši každý druhý na facebooku.
Nelze to vyloučit. Chápu, že vy to nevidíte, protože nemáte moji zkušenost. Ale proč by zdravý člověk chtěl ubližovat jinému? Věřím, že střelec z filozofické fakulty byl ukázkový příklad. A že i on mohl žít, kdyby se schopnost identifikovat mrtvé duše v sobě rozšířila natolik, že by si místo hodně zbraní radši koupil hodně konstelací a odvedl je do světla.
Ale já mám zkušenost, že prací na sobě (skutečnou, ne že si hraju na něco, co mi nakonec může i ublížit) a odvedením svých přivtělenců se totálně mohu změnit. Ale zatím mám jen málo lidí, kteří tímto procesem prošly výrazně. Protože poslední 4 roky jsem pracoval jen ve velmi malé skupině, přičemž část konstelací byla hlavně pro mě.
Nemusíte mi věřit
Buď mám pravdu a pak se pravda ukáže. Nebo ji nemám a pak jsem zvědav na to, jak je to doopravdy. Ale jaká je pravděpodobnost, že přesně v okamžiku odchodu poslední duše ohledně tohoto tématu se klientovi uleví? A dokonce to funguje i po telefonu. Takže klient nemůže vědět, že přesně teď duše odešla do světla. A to skutečně je často zesynchronizované na vteřinu.
A když se totéž děje pořád a pořád. Samozřejmě ne vždy. Ale zase: Když není úleva, je to proto, že já vím, že jsem tu práci nedokončil (což se stalo třeba právě včera, kdy jsme pracovali s duší, která dělala vše pro to, aby nemusela odejít a nám už nezbyl čas na to to dokončit) nebo že tam ještě něco chybí, co není vidět na první pohled.
Proč o tom tedy píšete?
Abyste měl možnost volby. Protože já bych byl velmi rád, kdyby mi o té možnosti někdo řekl rok před mrtvičkou.
A hlavně: Když se s někým hádáte
možná se právě hádá vaše přivtělená duše s přivtělenou duší toho druhého. Zkuste tomu druhému popřát hodně štěstí. Zkuste ho na dálku obejmout. Zkuste ho mít rád. Jestli to upřímně a od srdce jde, pak pošlete jeho přivtělené duši v duchu vzkaz, že už nemusí trpět. Že může odejít do světla. Téměř s jistotou to napoprvé nepomůže. Ale až to uslyší posté?
A jestli to nejde, pak jste právě objevil něco ve vás, co nakonec ubližuje i vám. Tak řekněte sám sobě: „Co je ve mně mrtvé, může odejít do světla a už se nemusí trápit.“
