Jak probíhají konstelace prakticky

Na kurzu se sejde od nejméně 3 do nejvíce 30 lidí. Větší počet se dá také zvládnout, ale já se těmto opravdu velikým kurzům vyhýbám.
Obvykle je minimální počet lidí aspoň 6.
Tito lidé jsou v kruhu a postupně každý z nich řekne své jméno a když je ochoten, tak i pár větami, co od kurzu očekává. Podstatné je, že nikdo neříká nic osobního, leda by chtěl. A naopak, když chce mluvit až příliš dlouho, tak mu vždy řeknu, že já to nepotřebuji. Takže když on to potřebuje, ať nám to řekne, ale jen když to opravdu nutně potřebuje.

Já osobně začínám pracovat už od úvodního kolečka, takže i jen z pár vět mu mohu říct, co může udělat, aby mu bylo lépe. Podstatný je fakt, že každý v kolečku slíbí, že vše, co se na kurzu stane, zůstane tam. Nikdo nemá důvod, proč by druhého pomlouval, protože to by vedlo k tomu, že všechno dobré, co během kurzu získal, by tím automaticky spláchl do WC. I přesto je dobré, aby nikdo neříkal nic, co by proti němu mohlo být zneužito. Protože konstelace nefungují jako psychoterapie – konstelace fungují na hlubší úrovni, než jsou slova a tudíž nemohou být zneužity způsobem, kterého se psychoterapeuti bojí.

Sednete si vedle mě a řeknete, co chcete. Protože cíl konstelací není změnit minulost, ale současnost. A když změníme současnost, automaticky se tím změní celá vaše budoucnost.
Takže pro příklad řekněme, že si chcete uzdravit vztahy ve vaší rodině. Ale protože všichni jsme jen lidé, tak tady už skoro každý řekne, jak ho trápí, že jeho vztahy byly špatné. Ale mě nezajímá „jeho proč“. Protože to „jeho proč“ už dávno zná a kdyby to bylo „skutečné proč“, tak by už ke mně nepřišel, protože už by svůj problém měl dávno vyřešený.

A nastane ten okamžik, kterým konstelace začíná. Řeknu klientovi, aby si ze všech přítomných vybral představitele za sebe. A jemu najednou přijde, že ví, že to musí být právě tento člověk. Ale jsou i jiné možnosti. Může váhat mezi dvěma představiteli. A nebo si naopak neumí vybrat ani jednoho. To už je pak moje práce, abych klientovi řekl, co tím právě říká o sobě a o svém životě.
Tímto způsobem postaví postupně do rolí další lidi a konstelace se může rozběhnout. A pak nastává ten zázrak, že na konci konstelace je v ideálním případě zcela jiný člověk, než na začátku.
Ale stejně tak je možné, že konstelace „nejde“ a výsledkem je jen trochu jiný člověk. V každém případě od té doby, co vím o „parazitech“ tak výrazně ubylo situací, kdy by konstelace pomohla tak málo, jako běžná hodina u psychologa. Ale i za to jsem rád, protože někdy nejde víc, než málo.

„Díky, četla jsem. No, ale stále nechápu, že řekněme například, že se přihlásí 6 lidi. Každý přece řeší svůj problém a já si třeba Frantu výběru jako svého partnera, a další osoby jako někoho dalšího z toho mého příběhu. Ale Franta si řeší zase něco jiného, třeba matku, předpokládám, že i on se přihlásil z nějakého důvodu pro řešení svého příběhu. Pak si tedy všichni rozdáme různé role v různých příbězích a pak se děje co? Přece se to nemůže dělat všechno současně :).“

Řešíme vždycky jeden příběh v 1 okamžiku. Tedy pro vaši konstelaci se Franta stane vaším partnerem. A najednou zjistíte, že Franta už není Franta, ale má typický postoj jako váš partner, ačkoliv ho nikdy v životě neviděl. Což se děje málokdy. Daleko častější je situace, kdy „Franta“ poprvé v životě něco dělá nebo říká, protože to ve skutečnosti dělá „skrze jeho tělo váš partner.“ Nevím, jak to celé líp vysvětlit, dokud to nezažijete na vlastní kůži, tak mi stejně nebudete věřit.

Pamatuji si na situaci, kdy mě žena poprosila, abych si stoupl do jednoho člověka, kterého jsem neznal a věděl o něm, že je to dítě ve věku mezi 5 a 12 lety. A věděl jsem, že je v dětském domově. A první, co jsem musel udělat, bylo, že jsem si dal žváro do huby a kouřil jsem (samozřejmě jakoby, protože jsem nekuřák). A své ženě jsem se omlouval, protože jsem si myslel, že v dětském domově nikdo nesmí kouřit veřejně. A moje žena z toho byla úplně paf, protože jsem představoval, aniž bych o tom věděl, největšího kuřáka na celém dětském domově.

A než by se došlo k posunutí jednoho účastníka v jeho příběhu, tak by to třeba trvalo dlouho. A co ten čas pro těch 6 dalších lidí? To se na každém sezení věnuje ten čas toho sezení někomu jinému? Když každý z 6 účastníků bude mít svůj problém a současně dostane roli v příběhu někoho jiného, tak to na mě působí jako šílený guláš. Buď si sedím na vedení a nebo jsem v představě konstelací úplně vedle jak ta jedle.

Zase si představujete psychoterapii nebo skupinové sezení v psychoterapii. Ale nic si z toho nedělejte, tento druh práce je už v Čechách skoro 30 let, mám za sebou tisíce spokojených klientů, stejně jako mí kolegové, mí učitelé a mnoho generaci mladších kolegů a přesto pořád stejný zmatek mezi terapií a psychoterapií mají dokonce i psychologové.
Prostě znovu opakuji, že já dělám víkendové kurzy, kde je dost času na všechny příběhy a dokonce i na přestávky mezi nimi, když je potřeba.

A guláš z toho není, protože každá konstelace je ukončena. Zase na rozdíl od psychoterapie, která musí být ukončena po uplynutí 50 minut, protože pak už čeká další klient.
Zatímco konstelace probíhá, dokud není ukončena. A já osobně bych se bál otevřít cokoliv důležitého, kdybych věděl, že teď už to musím ukončit během třeba 10 minut. Zatímco v konstelacích je jedna z nejvíce kouzelných vět: Máš dost času. A proto mé kurzy nemají pevně daný konec. Protože končí, až když jsou všichni v pohodě nebo přinejhorším, aspoň je ukončeno vše, co bylo rozděláno.

Komentář z facebooku: Martine, kdybys to sebelépe popsal, musí se to zažít, je to slovy nepřenosné. Pro mě to bylo bezpečné prostředí, díky konstelacím jsem například přijala svou matku manipulátorku a světe div se, po kurzech to zas zkusila (ona nevěděla, co jsem si řešila) a já si řekla, byla je a bude manipulátor a ona najednou změnila postoj a přestala se mnou manipulovat. Dokonce to nebyla moje konstelace, ale vybral si mě jeden mladý chlapec za svou matku a ona to byla nakonec i má konstelace, tak to totiž je. Řekl jsi mi, že mohu mít matku manipulátora s láskou nebo matku manipulátora bez lásky, bylo těžké přijmout ji takovou, jaká je. A podařilo se asi po hodině nebo dvou, čas se tam moc neměří. A já jsem v závěru maminky života dostala vše, co mi chybělo v dětství, moc za to děkuju. A to přijetí druhého i sama sebe lze z téhle jedné konstelace převzít do dalšího mého života a funguje to!