Jak usnout rychleji

možná by Vám pomohlo to, co pomáhá mně. Už dávno jsem si z jiných důvodů pořídil velikého plyšáka. Je to veliký pes, skoro tak velký jako já, krásně heboučký.
A po mrtvičce jsem s ním začal pracovat. Tehdy jsem ztratil svou schopnost si pomoci sám, takže jsem to začal dělat tak, že jsem si vždy představil, že plyšák je malý Martínek (tedy já) ve věku, kdy mě nejvíc potřebuje. Sice jsem ztratil schopnost si malého Martínka vizualizovat, ale pořád tady byla možnost alespoň „rozumem“ si ho takhle představit.
A zjistil jsem, že to sice vede jen málokdy k úspěchu, protože usnu rychleji, než bych stihl něco udělat.

ale v důsledku toho usnu do 5 minut. A ta část ve mně musí být hodně mocná, protože tak moc chce zůstat neviditelná, že mi raději pomůže ke spánku. Ale právě tím se ohromně zviditelňuje, jak se snaží být neviditelná. Ale to je na jiné povídání.
 V každém případě jsem našel způsob, jak velice rychle usnout. Když se snažím usnout, převaluju se, pořád mi to nejde. Když myslím na malého Martínka a objímám ho, usnu velice rychle, i když chci pracovat na sobě.

Podle mě nic. Nějakého plyšáka ani máte doma po dětech. Jestli ne, tak stačí i polštář. A když si představíte, že tím, že obejmete polštář, tak tím pomáháte sám sobě, když jste byl malý a cítil se třeba sám, opuštěný, nikým nemilovaný, zrazený nebo jakkoliv nešťastný, tak nechcete sám sobě pomoct? Když je to navíc zadarmo? A buď si pomůžete (tedy malému v sobě, který tam pořád je a pláče) nebo usnete.
A výhoda je, že nemusíte platit za konstelaci, protože si můžete pomoct sami. Ale i kdybyste toho nebyl schopen, tak alespoň Vaše chtění by mu mělo aspoň malinko pomoct.
S vnitřním dítětem se pracuje už nejméně 30 let u nás a na západ od nás ještě déle. Je to daleko víc oficiální věc, než třeba konstelace traumatu, které se u nás začaly dělat asi před 15 lety a mají vynikající výsledky.

Když to takhle začnete dělat, stanete se víc přítulnými. A víte kolik žen stojí o to, aby jejich muži k nim měli blíž? Takže je jistá šance, že zlepšíte Váš vztah. Nemluvě o tom, že kdyby se Vám podařilo i uzdravit své malé já, tak tím, že bude lépe Vám, bude automaticky lepší i Váš vztah.
Když zlepšíte vztah k sobě, budete také víc rozumět Vašim skutečným dětem. Protože k nim budete mít blíž.

Budete mít možnost ho z toho jeho utrpení osvobodit. Jen buďte s ním, držte ho, aby věděl, že už není sám. Nechte ho plakat, dokud Vás nezačne vnímat. A pak mu řekněte, že tady jste pro něj. Řekněte mu, že jste o něm celou tu dobu nevěděli a že kdybyste věděli, že Vás potřebuje, tak byste s ním byli už dávno. A dejte mu čas, aby se mohl uzdravit. Až to bude úplně v pořádku, tak ho najednou budete vnímat, že je stejně starý jako Vy. A v tom okamžiku se do Vás vcucne a Vy najednou se budete cítit celistvější.

A protože takových „traumat“ i traumat máme každý v sobě víc, tak budete vědět, jak si jednoduše pomoct sám. A když toho nebudete schopen, napište mi a já Vám poradím, jak máte jít dál. Protože každý jsme jedinečný a dát návod pro každého pro každou situaci by bylo tak na velmi tlustou knihu.