Hlavní obsah
Seberozvoj

Mám lhát, abyste mi věřili?

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Jiří Vítek / Seznam.cz

Skoro to vypadá, že lidé mají radši lež, kterou znají, než pravdu, která se jim zdá nepravdivá. Ale každá lež je jako mapa, která neukazuje přesně, kde jsem. A já pak zabloudím.

Článek

Mám lhát, abyste mi věřili?

K napsání tohoto článku mě vedou komentáře k mému článku https://medium.seznam.cz/clanek/martin-daniel-uzdraveni-je-mozne-v-radu-milivterin-25663
Už bych si asi měl zvyknout na to, že si lidé ani článek nepřečtou a o to víc ho chtějí komentovat.

A bohužel to nejsou jen laikové, kteří se takto chovají. Když jsem na facebookové skupině, která má prý sdružovat psychology a psychoterapeuty napsal, že jsem si pomohl konstelacemi k tomu, že má mrtvička už nemá žádné viditelné projevy kromě poruch řeči, ozval se jediný člen této skupiny, aby se sarkasticky zeptal, zda je to pravda. A ona to pravda je. Já nemůžu za to, že říkám něco, co je tak nemyslitelného pro běžné lidi, natož pro „psychology, kteří se sešikovali, aby bojovali proti alternativním metodám“.
A už pak nebyla žádná další otázka. Nikoho se nenapadlo mě zeptat. Nikdo neměl tu odvahu, že by se za mnou přišel podívat s kolegou neurologem, aby mě usvědčil ze lži. Nikoho z domnělých zastánců ubohých pacientů ani nenapadlo, že za půl dne času by mohl přispět ke skutečnému blahu pacientů.
Vyzývám tímto všechny lékaře, aby mě přišli přezkoumat. Jestli neříkám pravdu, ať to sdělí všem. Ať prozkoumá mou lékařskou zprávu a najde jiný důvod, proč jsem se uzdravil.

Asi mám lhát o tom, co hlubinné konstelace umí

Pamatuji si na jednoho člověka, který byl na mé přednášce a ty věci, které se tam děly, byly tak neuvěřitelné, že ho to odradilo ke mně přijít. Ale za pár let nakonec přišel a hned se mě zeptal: To tehdy, to bylo nahrané, že?
Protože jeho mysl ho přesvědčila, že to přece není možné, aby to byla pravda. A přitom pro mě by bylo daleko těžší se naučit nazpaměť, co mám říkat. Ve škole jsem měl vždycky problém s básničkami. Radši bych hodinu počítal příklady, než bych se musel naučit krátkou báseň. A stejně tak raději předvádím pravdu, než předstírat něco, co pravda není.

Od té doby jsem přestal na přednáškách dělat ukázky

Protože když byla přednáška moc úžasná, lidi na kurz nepřišli. Zatímco když se mi moc nevedlo na přednášce a podle mě jsem ukázku zkazil, lidé přišli.
Takže mám teď psát o svých neúspěších? Asi ano. Protože lidé asi zdá se nechtějí uzdravení. A nechtějí ho levně.
Oni asi chtějí, aby je to bolelo, aby na terapie chodily roky a zaplatili za to certifikovaným psychoterapeutům 1800 Kč za 50 minut.
Zatímco u mě zaplatíte za dvoudenní kurz 2500 Kč. A když se nestane něco nepředvídatelného, tak se přímo vám budu věnovat nejméně hodinu, spíše dvě. A celých zbylých nejméně 16 hodin budete moci pomoct sobě i ostatním.

A proč nejsem certifikovaný? Protože zakladatel metody si to nepřál. Nechtěl, aby konstelace byla jednou z mnoha dalších psychoterapií, ale aby nahradila nefunkční psychoterapie a terapie. Protože chtěl, aby se jeho metoda mohla dát rozvíjet. I přesto, že sám byl psychoterapeut.
Ale mám 8 let výcviku, přes 20 let praxe. A přesto nejvíc mi daly poslední 4 roky, kdy jsem se musel vyhrabat z mrtvičky a jí způsobené deprese.

Jak to mám udělat, abyste mě četli

Protože paní si ani nepřečetla, že se mi to stalo asi 10× za 20 let. Kdy uzdravení proběhlo v řádu milivteřin (pro šťouraly a vědce milisekund). Drtivá většina ostatních lidí na to potřebovala hodinu nebo i více kurzů. Např. já si teď řeším jeden problém, který by podle mě měl trvat maximálně 3 konstelace. A už jsem si jich na toto téma udělal asi 20 a problém se zmenšil jen o polovinu.
Ale kdyby se to stalo jedinkrát, tak celý koncept, že problémem MUSÍTE trpět roky, je vyloučen. A mě to stalo, víc než 10×. Bohužel ještě nevím, jak to udělat, aby to nebyly promile případů, ale procenta a pak třeba i desítky procent.

Podstatné je uvěřit, že je to možné

Protože tím otevírám dveře k tomu, aby se to časem stalo běžné. Když pan Ignác Filip Semmelweis roku 1847 zavedl na oddělení povinné mytí rukou chlorovým vápnem, úmrtnost rodiček ihned řádově poklesla. I přes evidentní úspěch se však jeho teorie setkala s prudkým odporem zejména starších kolegů, kteří odmítali připustit, že by za smrtí pacientek mohli stát oni sami.
A pak musely umřít desetitisíce žen, než se stala antisepse vědecky uznávanou.
Ještě před Semmelweisem tvrdil také Oliver Wendell Holmes, že se mikrobi šíří na nemytých rukách, ale v praxi prevenci nezkoušel. Skotský lékař Alexander Gordon už roku 1795 publikoval dílo, kde připouštěl, že on sám jako porodník mohl být přenašečem infekce.

Chcete být těmi, co tomu pomůžou nebo přirozený vývoj

zatlačí zpět, aby si pak o 50 let později stejně našel cestu?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz