Musím se rozvést, když chci žít s novou ženou?

Ano, samozřejmě, vždyť by to byl hřích. Říkají ti, kterým nevadí, když muž odchází každý týden za milenkou, ale je to tajně.
Ano, samozřejmě, jak jinak mohu žít se ženou, se kterou se nesnášíme? Říkají ti, co věří tomu, že můžeme mít rádi jen jednu ženu. A tudíž odchází od své ženy, až když se s ní nedá žít.
Ano, říkají ti, co věří staré verzi morálky, která je odvozena od náboženství, které nehledělo na pozemské štěstí. Ale jen na štěstí v posmrtném životě, kterého jsme měli dosáhnout svým odříkáním.

abych si ujasnil, že ta nová není jen pobláznění. Já jsem řekl svému klientovi, který se ocitl v podobné situaci, aby půl roku nedělal nevratné věci. Samozřejmě láska je láska a tudíž není schopen předstírat. Takže odešel k nové ženě, ale nezpřetrhal své vazby ke staré. Což je dobře, zejména vůči dětem. Protože děti potřebují vědět, že on tam pro ně pořád je, pořád je jejich táta.

A dokonce jeho vazba k dětem je nejen v pořádku, ale musí být vždy silnější, než vazba k jeho nové partnerce. To si většina lidí neuvědomuje, když se zamiluje do nového partnera.
Zatímco před tím měla být pro muže na prvním místě jeho žena a až pak jejich děti, teď už by měly být na prvním místě jejich děti, až pak nová žena a až pak jejich společné děti. Proto je mnoho „nových žen“ nešťastných, protože muž zcela správně dává blaho svých dětí před blaho své nové ženy.
Proto je důležité, aby o tom byli noví partneři informovaní předem. A samozřejmě stará žena to může zneužívat, když chce. Ale pak taky může zjistit, že toto zneužívání svých dětí k tomu, aby se muž k ní vrátil, se jí může nevyplatit. Když pak muž se rozhodne odstřihnout nejen od své bývalé ženy, ale i od svých dětí. A když u toho jeho srdce pláče, tím hůř. A když už je okoralé tak, že nic necítí, tak to není lepší, ale horší.

Když nová žena mohla přijít, tak vztah už byl mrtvý předem. Kolem nás jsou tisíce žen a když máte pevný vztah, žádná ho nemůže rozvrátit. I kdyby kolem tančila nahá. I kdyby muže znásilnila. I kdyby mu nasypala do pití elixír lásky, aby miloval jen ji. Muž se může do jiné ženy zamilovat, když jeho žena není v ním ve skutečném vztahu. A formalita svatby na tom nic nemění.
Když je strom živý, nic ho neporazí. Jen sekyra. Ale když už je napůl mrtvý, dorazí ho cokoliv. A bohužel

Zamilovanost nic neznamená. Je to jen chemická reakce našeho mozku. Vztah musí být založen na skutečné lásce. A omlouvám se vám, protože já už trošku tuším, co je to skutečná láska. A tak si dovolím tvrdit: A protože ta většinou není přítomna, tak v takovém vztahu pak platí, že čím déle váhám, tím je menší pravděpodobnost, že vztah vydrží.
Proto je tolik rozvodů. Ale psychologové neví, co udělat pro to, aby váš vztah skutečně byl živý. Ale naštěstí vám jsou schopni poradit věci, které živé vztahy dělají. Ale když je váš vztah mrtvý, nepomohou. Protože živý vztah může vyplývat jen z toho, že žijete vy naplno. A vy jste živý.
A důkazem plného života nejsou báječné dovolené, adrenalinové zážitky ani nic vnějšího, byť sebeokázalejšího. A už vůbec ne párty plné alkoholu. Čím více alkohol nebo drogy potřebujete nebo čím více jste k němu/nim nepřátelský, tím více říkáte, že žít život naplno neumíte.
Plný život je dán tím, že jste pravdiví (aspoň sám vůči sobě), že cítíte své emoce, že znáte sami sebe, nikoliv jako jméno nebo titul, ale své skutečné já. Takže pravdivě a svobodně můžete žít v kobce, která má 2×2×2m. A naopak můžete být nejbohatším člověkem světa a nebýt svobodný.

Začněte na tom pracovat. Ne každý má to štěstí, že mu k tomu stačí 3 kurzy u mě, aby začala cítit, že „Vrátil se mi konečně čich, necítila jsem žádný vůně, necítila jsem dva roky vůbec nic. Žádnou chuť na nic, žádnou touhu, žádné vzrušení, žádný city, necítila jsem ani emoce, prostě jak vyhořelý strom, který prostě umřel.“ A teď to všechno má, i když se k ní asi její manžel už nevrátí.
Ale když se to vezme dohromady s jejím manželem, který u mě absolvoval každý kurz, co v uplynulém roce a půl byl, tak už je to trošku víc přijatelné.
Ale nemohu vám zaručit, že by i vám rok a půl stačil. Ale jsem si jistý, že po prvním kurzu už byste měl cítit aspoň malou změnu a po roce už by změna byla tak veliká, že byste přestali chodit (protože není proč) nebo byste o to víc chtěli pokračovat (protože už tušíte, co můžete dostat).

Nic v životě není zadarmo. Druzí lidé, kteří jsou ve starém světě, s vámi budou mít problém. Nebudou vám rozumět, protože tohle „se přece nedělá“.
Této ženě také všichni blízcí říkají, ať svého manžela pošle do …. A nedokážou pochopit, proč to ona nechce udělat. Protože ona se už nechce vrátit do „mrtvého stromu“.
A kdybych jí to řekl před 2 lety, tak by se na mě dívala jako na blázna. Protože když jste celý život prožili jako „mrtvý strom“, nevěříte jiným lidem, když vám to říkají. A naopak máte tendenci je zašlapat. Aby byl stejný jako vy. Ale manžel této ženy ji tak moc chtěl zpátky, že si našel mě a já mu pomáhal rok a půl, aby se jeho žena k němu chtěla vrátit a když prošvihla „časové okno příležitosti“, tak teď jim oběma mohu pomáhat, aby k sobě našli cestu, i když to asi nebude plnohodnotný vztah i se sexuálním soužitím.

A podobným odmítáním vaší cesty si budete muset projít i vy. Nejdřív to dělá něco ve vás, co říká, že to přece nemůže být pravda. A když už se této představě vás nepodaří přesvědčit a vy přijdete, tak to začnou dělat druzí lidé. Snad naštěstí o vás nevyjde článek, který obsahuje 40 chyb, aby mohl říct, že to, co děláte, je špatné. Ale s něčím podobným musíte také počítat. Ale když vy budete živý/živá, tak sebevětší lež vás jen posílí k tomu, abyste nakonec poděkovali tomu svému „odborníkovi na to, jak vy máte žít“. Protože moje cesta nevede k oddělování se od ostatních, ale k tomu, že nakonec mohu mít rád všechny. Takže já už začínám mít rád paní, která mě očernila. Doufám, že časem budu za její příspěvek k tomu, abych se dostal dál, jí schopen poděkovat, ze srdce a pravdivě. Zatím to tak ještě není, ale pracuji na tom.