Článek
Obezita a jídlo vs. cvičení
I když má člověk hubený pocit, že zhubnout je lehké, pro člověka obézního je to často neuvěřitelně těžké. A to přesto, že dělá všechno, co má. Odměřuje si kalorie, jí zdravá jídla, v přiměřeném množství, cvičí a přesto to někdy nefunguje.
Ale hlavně to nefunguje, když ani toho není schopen. Sice každý člověk ví zásady, ale právě ti, co by je nejvíc měli dodržovat, to nedokážou. Proč?
Protože u těchto lidí hlavní roli hraje psychologická příčina obezity. Ta nejčastější je:
Jsem tlustý, abych se chránil
Zní to sice divně. A většina obézních lidí o tom ani neví, že vlastně jsou tlustí, aby se mohli bránit něčemu, co nemá žádnou souvislost s tloušťkou.
Ale když se bavíte s tělem toho člověka, tak vám řekne přímo, před čím se chrání. Protože se chrání většinou před něčím, na co není moc ochrana. Dokud se ji nenaučíte dát sami sobě. A tak jako poslední věc zbývá si udělat kolem sebe tukový polštář, přes který to zlo, před kterým se nejčastěji chráníte, neprojde nebo je aspoň trochu zbržděna jeho síla.
Před čím se chráním?
Nejčastěji je to nedostatek lásky. A tak tento nedostatek zajídáme tak moc, až pak naše tělo není k milování. A tak se ještě dál roztáčí nikdy nekončící kolotoč.
Ale stejný kolotoč umí i těla hubená nebo dokonce vychrtlá. Prostě někdo má „štěstí“, že na nedostatek lásky jeho těla reaguje depresí, zatímco jiný kombinací deprese a obezity. Takže když jste jen obézní a jinak šťastní, tak máte vlastně velikou kliku.
Protože láska nás chrání před zlem. A když jsme jí nedostali jako děti dost, tak jsme zranitelnější vůči zlu. Ale láska, o které mluvím nemá nic společného se sexem, kromě toho, že lásku známe jen v této podobě. Ale skutečná láska nepotřebuje jiného člověka. Skutečná láska chce milovat hlavně vás. A až pak se přenáší k druhému člověku.
Zatímco když lásku nemám,
toužím po ní od druhých. A chci být milován. A přitom skutečná láska je schopnost milovat. Sám sebe. A potom i druhé. Bez ohledu na to, jestli ten druhý miluje mě. Ale od této představy jsme vzdáleni všichni. Protože v této společnosti věříme tomu, že nejdřív musím být milován.
Dětská láska
A to je pravda. Pro dítě. Dítě neumí druhého milovat. Právě proto dostalo od evoluce úsměv, aby bylo milováno. A když se o něj dospělí dobře postarají a vychovají ho v lásce, tak i to dítě se naučí milovat skutečně.
Ale my jsme společnost malých dětí, kteří haraší zbraněmi. Takže jestli vás už nebaví, když vy nebo druzí harašíte, tak si pojďte naplnit svou skutečnou potřebu. Nebo aspoň udělat první krok.
